Padesát odstínů tuposti - opravdu?

10. března 2015 v 23:38 | BJ |  Já a zase já
Velevážení a milí,
myslím, že už se nařečnilo dost o tom, jaká je trilogie Padesát odstínů šedi a těch dvou dalších věcí hloupost, pitomost, brak, Stmívání pro odrostlé puberťačky (na tom koneckonců něco bude) a tak vůbec. Z navážení se do Padesáti odstínů se stal hit, prostě terno. Jak dokážete aspoň trochu vtipně napsat na facebook, co že je to za hrozný odpad, máte vyhráno, protože jste na pět až deset minut inteleguánským králem světa literatury v pojetí statusových lidí. Každý chce být za inteleguána - a po premiéře filmové verze prvního dílu trilogie je to lehčí než kdy jindy. Je jedno, jestli jste knihu skutečně četli nebo jste alespoň viděli film, nadávání na Padesát odstínů se dá okoukat kdekoliv, takže všichni víme, že nazvat autorku domácí machnou, co prostě hodila na papír své neukojené touhy, je óká. Nechci tvrdit, že Padesát odstínů stojí za ty peníze, čas a duševní energii, ani že je autorka sofistikovaná dáma, která dává světu to, co mu chybí. Jen... vážně je nutné opakovat to samé pořád dokola? A proč mluví o autorce knihy ti, kdo viděli jen film a možná ani to ne?



Abychom si, přátelé rozuměli. Sama jsem si ze zvědavosti koupila první díl trilogie a poctivě jsem ho přečetla, abych věděla, co lidi na Padesáti odstínech tak láká. Později jsem knihu přenechala kolegyni, aby mi nehyzdila knihovnu, z čehož vám může být jasné, že tu neplánuju Padesát odstínů hájit nebo vám tvrdit, že nikdo z těch, kdo je kritizují, nemá pravdu. Často nejsou vůbec mimo, ale myslím si, že ne každý má právo o Padesáti odstínech žvanit. Já bych vám třeba mohla docela obsáhle poreferovat o nové Disneyho Popelce, ale neudělám to. Proč? Jasně, protože jsem ji neviděla.

Abych se ale dostala k jádru pudla! Vlastně jsem chtěla psát o tom, že jsem po dlouhém a hlubokém mozkovém hloubání a dloubání došla k závěru, že Padesát odstínů šedi není kniha psaná tak tupě, jak by se mohlo zdát. Pozor, neříkám, že jde o dobrou literaturu, která vás nějak obohatí a přinese vám něco, co byste si nemohli přečíst i jinde. Ale jestli jde o takový brak, co ho dělá tak úspěšným?

Jasně, svou roli sehrála reklama. Když přišel první díl do knikupectví, nemohlo vás to netrknout. Všechny výlohy vás ujišťovaly, že se koupí Padesáti odstínů stanete majitelem (nebo spíš majitelkou) něčeho, co ještě nemá v literatuře obdoby, co je naprosto geniální, vzrušující a skvělé. Jenže to není všechno. Když vám reklama vnutí čokoládu, která vám ve výsledku nebude chutnat, už si ji nekoupíte a hlavně nebudete známým vyprávět, že jste nikdy nic lepšího nejedli. Takže i samotná kniha musí mít něco, co lidi zajímá a láká.

Podle mě je důležité, že takhle kniha čtenářkám dává to, co chtějí. Hlavní hrdina je princ z pohádek, je krásný, bohatý, úspěšný a charismatický - a co víc, vy mu můžete až do ložnice! Do nevýrazné, chudé a nezajímavé hlavní hrdinky se vžije každá druhá, vždyť každá přece máme v sobě to něco, co ostatní nevidí, ale pro co se do nás zamiluje právě takový snový boháč, že jo? Tuhle postavu nevymyslela autorka Padesáti odstínů, je tu snad od vždycky, jen se jí vždy nedostane pevných desek. Před časem mi mamka půjčila nějaké Večery pod lampou, do kterých jsem se vrhla s obrovitou zvědavostí, i když jsem nečekala moc. A koho jsem tam nepotkala? Jasně, tajemného hraběte, který je bohatý a přitažlivý, i když trochu děsivý, a svou ženu, kterou si tak trochu unese, miluje nade všechno. Hi there, Mr. Grey!
Tohle je koneckonců typický rys brakové a kýčovité literatury i dalších odvětví "umění" - nepřináší nám nic nového a nijak nás neobohacuje, ale nabízí nám to, co chceme a co jsme ochotní zbaštit i několikrát v různých obměnách. Jako pohledy se štěňaty. Není na nich nic zajímavého, ale... višchni mají přece rádi štěňata!

Chytré je i to, že autorka nestaví na zelené louce, ale využívá něco, co už tu bylo a docela se to ujalo. Všichni známe Stmívání a na všechny z nás nějak sáhlo. Bylo mi okolo třinácti nebo čtrnácti, když k nám přišlo, takže bylo v podstatě mou puberťáckou povinností si ho přečíst. No a jak šla léta, čtenářky Stmívání trochu zestárly a dospěly. Některým jedno čtení bohatě stačilo a už se posunuly dál, jiné si krátily čas louskáním Upířích deníků a přidružených jednoduchostí a čekaly na návrat Edwarda. A on přišel. Pěkné auto, trochu divný životní styl, pochybný vkus na děvčata a nezkrotná touha kupovat jim vozidla, která by byla bezpečnější a hlavně dražší než to jejich staré. A tak se zrodil Christian Grey (mimochodem, vážně mě rozčiluje, že má být jeho jméno očividnou narážkou na mého milovaného Doriana). To, že je Padesát odstínů Stmívání v bledě modré, to už bylo několikrát omíláno. Otázka je, jak k tomu došlo. Jsou dvě možnosti: buď je autorka sakra přestárlou fanynkou upíra Édy (jako že je), nebo - a to se koneckonců nevylučuje - docela chytře navazuje na něco, co se už osvědčilo a co si bude jasně pamatovat právě ta věková skupina čtenářek, na kterou Padesát odstínů cílí.

Kam tím mířím? Chci říct následující: Padesát odstínů šedi sice je poměrně tupá knížka, ale je dost dobře možné, že nebyla tupě psaná. Možná jde o chytrý výpočet, který zrodil knihu sice nepříliš kvalitní, ale zato dost popupární, tudíž úspěšnou, tudíž přinášející nemalé výdělky.

A to je koneckonců umění, i když ne to literární.

Co si o tom myslíte vy?

Vaše



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lotte Lotte | Web | 15. března 2015 v 18:47 | Reagovat

Pamatuju, jak jsem byla u tebe v Brně a ty jsi mi vyprávěla nejšílenější úryvky z té knihy a rovněž si pamatuju, jak mě to odradilo od toho, nějak hlouběji se tu knihu zajímat. :D To málo co o ní vím stačilo, tudíž ani film rozhodně neplánuju vidět. :D
Občas si na to taky zanadávám, budu upřímná. Ne proto, že je to teď in, spíš je mi líto, že se něco takového stalo takovým hitem protože to o literatuře naší generace podává takový docela smutný obrázek, není-liž pravda? Do hlubších debat na toto téma se ale nepouštím - právě proto, že jsem to nečetla ani neviděla.

2 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 29. března 2015 v 23:47 | Reagovat

Já si myslím, že to, co se čte nejvíc, neukazuje jen tahle knížka. Vem si Večery pod lampou, všechny Rosamundy a tak. Tohle je jen jedna knížka z bambilionu podobných. A autorka ve své neoriginalitě uhodila hřebíček na hlavičku tím, že prostě dala lidem to, co chtějí, trošku to přikořenila a nechala si k tomu udělat dobrou propagaci, ale podobné pitomosti se vždycky četly a číst budou. :/

3 Van Vendy Van Vendy | Web | 5. května 2015 v 19:15 | Reagovat

Padesát odstínů vlastně vzniklo jako odnož Stmívání, původně to byly fan povídky na motivy Twillight, jen ta hlavní postava nebyl upír, ale záhadný bohatý (sadomasochista?). Hlavní hrdinka druhá Bella (akorát že u sedmnáctileté Belly bych určitou naivitu snesla, ale u jednadvacetileté vysokoškolačky už mě docela štvala). Autorka dokonce měla pár dobrých nápadů, které kdyby rozehrála, kniha mohla být podstatně lepší - ale ona se bohužel tupě držela osnovy Bella a Edward, pardon, Ana a Grey.
Nebýt té do očí bijící analogie, román by mě bavil o kousek víc. A nebyl to zas tak úplně blbý román, kniha se četla velmi dobře! Pokud od ní někdo nečekal hlubokomyslné úvahy, duševní růst hlavních hrdinů a cestu, která je někam posune, pak Padesát odstínů nemohlo zklamat. Jako letní odpočinkové čtivo - perfektní. Ale ve vypůjčené formě, investovat do těchto knih jsou pro mě vyhozené peníze (a knížky byly docela darda).
Já měla to štěstí, že jsem je sehnala v knihovně, ale jinak mi je mohla půjčit kamarádka, která na nich ujížděla.
Ona ta obliba je asi daná tím, že partneři po nějaké době začínají bačkorovatět. A sex a romantika se nenápadně začíná odšoupávat do šuplíku všednosti a zvyku. Nebo rovnou do šuplíku zapomnění...
A tady máme hrdinu, charismatického, tajemného, neokoukaného, šarmantního, bohatého, s velkou péčí o vaši osobu (tedy o Anu). Někdo, kdo se stará, aby dobře jedla, aby měla perfektní nový laptop, nejnovější dotykáč, nejlépe vybavené auto, krásné šaty, byla zvána na večeře a kořeněný sex. A aby se o ni stálo i po první prosexované noci.
To je myslím důvod, proč je ta knížka tak oblíbená, je to zkrátka pohádka pro dospělé.
Autorku ale trochu lituji, co jsem četla názory, které se snesly na její nebohou hlavu, to byly opravdu prasárny nejtvrdšího kalibru. To si snad nezasloužila.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama