Nový život staré BJ

9. srpna 2015 v 0:15 | BJ |  Já a zase já
Právě se mi zlomil nehet v půlce.
Tak jsem si řekla, že půjdu dělat něco bezpečnějšího, než je hraní si na hospodyňku. Chci říct "fyzicky bezpečnějšího". Jdu psát.
Píšu teď každý den. Píšu v práci, píšu po práci... jenom můj vlastní blog neviděl nový článek od května. Měla jsem velké plány - přijdou prázdniny, já začnu zas psát na blog, začnu s povinnou četbou na další semestr, znovu projdu svou SOČku o Fantomovi a předělám ji. No, prázdniny jsou v půlce a pořád nic.
Říkám si, jestli vůbec je možné, aby zůstal nějaký zbloudilý čtenář, kterého zajímá, co mi tak žere čas a jak teď vůbec žiju. Je? Tak tě vítám, čti dál!

Stěhování do Brna za školou znamenalo velkou změnu v mém životě. To je ale už skoro 2 roky a až teď všechno nabralo na skutečných obrátkách. Jaká tedy "nová" BJ vlastně je?

Červená Bára

Jak jsem přišla k snovému místu copywritera, to už jsem psala v jednom z předchozích článků. Při nástupu jsem ale ještě netušila, jak superextra giganticky skvělá práce mě čeká. Skvělí kolegové, příjemné prostředí a psaní... psaní celý den. Když chodím sem a tam po zahradě bez bot a usilovně přemýšlím nad nadpisem článku... tak prostě dělám svou práci. Nikdo neřeší, že jsem si zase vyprala jmenovku a potřebuju novou, nikdo na mě není protivný, nikdo mě nenutí dělat zbytečnosti jenom proto, že je někde napsané, že bych je dělat měla. Kreativitě se meze nekladou a pořád mám na práci něco nového.
A mám novou přezdívku! Zatímco na gymplu jsem byla Blonďák a přes to nejel vlak, tady jsem Červená Bára. Asi jsou mi souzené přezdívky podle barvy vlasů.

Paní domu (čti: bytu)

Ano, ano, konečně! S žumíčkem jsme se přestěhovali do bytu, kde jsme jen on, já a... a další malý člen domácnosti, o kterém vám povím za chvíli. Náš byt je hotový palác, i když je to "jen" 1+1 drobných rozměrů, ale zato s balkonem. Je totiž jen náš. Konečně se mi splnil sen o schránce a zvonku s našimi jmény. A hlavně: v našem bytě je jen náš binec, naše nádobí a naše věci, zatímco ještě v květnu dřez přetékal špinavým nádobím čtyř dalších lidí, umyvadlo v koupelně bylo věčně ucpané a podlahu nikdo nevytřel, dokud jsem s temným "Příště už se na to můžu vy...."nevzala kýbl a neudělala to sama.
Trable byly i s pronajímatelem, což byla původně sama majitelka. Ta nám ve chvíli, kdy jsme chtěli vrátit jistotu (lidově kauci), přestala zvedat telefon, a její asistentka nám oznámila, že je celá věc na uvážení paní majitelky. Potom se byt dostal do rukou studentské realitky, což byla smutná banda amatérů spoléhající na to, že si studenti nebudou na nic stěžovat. Majitel našeho současného "paláce" je postarší pán, se kterým se dá na čemkoliv domluvit, a za tu dobu, co tu jsme, nás vůbec nekontaktoval. To realitka otravovala aspoň třikrát měsíčně.


Kočičí máma

Vy jste mysleli, že je ten třetí malý člen domácnosti nějaké naše mládě, možná ještě nenarozené, což? Houby s octem, je to číča Mia, kterou jsme si pořídili do nového bytu. Musí se jí ale nechat, že je občas hlučná a svéhlavá jako skutečné dítě a ze začátku to s ní bylo veselé. Nejdřív se snažila schovat za záchod, kam se nemohla vejít. Potom se zaparkovala za pračku a lezla tam i při praní. Až díky durch mokré Mie jsme zjistili, že nám netěsní přívod vody.
Teď už se ale Mia neschovává, už jsme kámoši a pořád se mazlíme. Občas mi jen zaleze do skříně a při té příležitosti jeden nebo dva komínky oblečení vyhodí a třetí zachlupatí, ať si to uklidím. Teď zrovna mňouká na můru, aby sletěla od stropu a šla si hrát (nechat se sežrat).


Pilná studentka

Dospěla jsem do fáze, kdy je student, jako jsem já, pokládán za úspěšného. Není nás moc, kdo se pořád držíme, nečeká nás ani rok navíc a neopakujeme předměty. Teď o prázdninách, aby mi škola nechyběla, jsem chodila na Letní školu generativní gramatiky. Nevěřila bych, že jsem schopná rozumět přednášce o syntaxi v angličtině! Musím ale přiznat, že jsem skutečně rozuměla hlavně začátečnickým přednáškám, u zmíněné syntaxe jsem se zase tak trochu nudila, protože jsme přednášenou látku v podstatě probírali v předminulém semestru. Abych ale shrnula své studium: pořád se držím a jedu dáááál!

BJ cvičící a nespící

Dali jsme se se žumem do sportu! Tedy... asi se víc dal žum, ale já taky trošku přicvičuju. Každý den děláme takové legrační pohyby na zpevnění břicha a u toho nás komanduje virtuální paní zavřená v žumově tabletu. Mie se to docela líbí, vždycky se nám motá pod nohy a při nejobtížnějším cvičení se chce mazlit.
Žum navíc běhá a já bych asi měla taky, protože mi koupil sporttester, tedy takové ty hodinky s pulsoměrem, a já jsem si pořídila běžecké triko a kalhoty. Ale na běhání mě moc neužije. Podle jakési tabulky jsem zjistila, že bych na hubnutí měla mít tep při běhu mezi 142 a 152 tepy za minutu. Řekla jsem si, že to asi nebude těžké udržet, a vyběhla jsem... a tep vyletěl na 160, 180 a stále stoupal. A tak jsem zjistila, že bude asi lepší začít rychlejší chůzí, kterážto se ovšem nedá provozovat za těchhle veder. Takže jednoduše řečeno neběhám.
A ani nespím. K tomu břišnímu cvičení se totiž dostaneme až kolem desáté nebo jedenácté večer a ono se pořád prodlužuje. Teď už má 40 minut a po něm je třeba se omýt, vyfénovat, pomazlit kočku, připravit to, co jsem nechala na poslední chvíli, a pak až spát. A to mi úplně nesedí.


Jakkoliv jsem ale nevyspalá, jsem dokonale šťastná. Vlastně jsem nikdy neměla jasnou představu o tom, jak chci jednou žít, ale věděla jsem, že se chci cítit tak, jak se cítím teď: mám radost z každého dne, ráda se vracím domů za žumem i chodím do práce a do školy... Zůstat takhle po zbytek života, to bych si přála. A co vy, jak vypadá (má vypadat a bude vypadat) váš ideální život?

Vaše

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama