Fandi a neskákej: BJ na hokeji za Lužánkami

13. ledna 2016 v 21:32 | BarbaraJane |  Já a zase já
Mám ráda Brno. Mám ráda fandění. Ale bojím se hokeje.

Barboro, buď přesná. Řekni: Bojím se fanoušků.
Jo, těch se bojím. Děsí mě ty davy a jejich hlučnost. A děsí mě kult brněnské Komety. Kometě tady fandí všichni, od mimina po jeho prabábu. Všichni mají všechny ty blbinky na fandění - šály vyvěšené v autě, dres s úctou vyžehlený a složený hned navrchu ve skříni a zarámovanou fotku toho nejnej hokejisty doma nad televizí (tak si to aspoň představuju).

No, mě komeťáctví nechytlo. Hlavně ze dvou důvodů:
  1. Jsem skorem cajzl. I když se cítím na Brňandu, pořád říkám "tramvaj" a "přijdu dýl" a Kometou mě doma nekojili.
  2. Jsem z ryze nehokejové rodiny. U nás se nekoukalo na hokej ani na fotbal a hokej jsem doteď viděla jen jednou. V televizi.


Fotbal je mi proti srsti, hokej ale u mě měl vždycky trochu očko - zdálo se mi, že je trochu chlapácký. Vlastně jsem si docela chtěla vyzkoušet fandění na opravdovém hokeji, jenže... Jelikož nemám k hokeji vztah, nemám komu fandit. A jak jsem řekla, bojím se fanoušků. Život a hokej mi naštěstí skvěle nahrály: letošní brněnské Hokejové hry přinesly i souboj univerzit. Masaryčka proti Karlovce!

Žjova. Tím odpadly oba mé problémy. Mám komu fandit a komeťáci tam nebudou. Navíc lístek nestojí tisícovku jako zápas Komety se Spartou, ale příjemnou stovečku. Tak jsem sbalila žuma a šli jsme na hokéééj!
A co jsem si ze svého prvního živého hokeje odnesla?

Předně modřiny. Hokej se hrál na místě bývalého hokejového stadionu za Lužánkami, který je bývalý už nějaký pátek. Takže tam prostě není. A tak se to tam trochu zaledilo a kolem ledu organizátoři postavili oooobrovské tribuny z lešení. Jo, z lešení. Vypadalo to, jako by to stáhli z nějakého rozestavěného baráku. A bylo to podobně stabilní, proto se na tribunách nesmělo skákat. Padat se ale smělo, tak jsem vzala po hlavě při odchodu schody. Auvajs, sotva se mi zahojily modřiny z posledního držkopádu.

Fronta dovnitř stála, sekuriťáci totiž všechny prohmatávali, jestli náhodou nemají nůž, pistoli nebo dres z Prahy. Na tribunu jsme se ale probojovali a ze mě se hned stal hokejový odborník. Jak zpívají Kabáti (které mimochodem dvakrát nemusím, ale k hokeji se hodí): Vim, co je dobrý, vim, co je špatný. Nevim, jak to vim, ale vim to, málo platný.

Pravidla byla jasná: Když udělají modří něco dobře, jásáme. Když udělají něco dobře červení, je to určitě podvod.

A já fandila jak ďas:
Jeďte kluci! Dejte jim to tam!
Tak přece střílej! (Hokejista skoro za brankou, střelba nemožná.)
Pojďte hoši! (Kdo sakra říká hoši?)
Fůůůj, cajzle hnusnej! (Hráč z Karlovky zase sejmul někoho z Masaryčky.)
Jó, góóól! (Neviděla jsem ho, ale ostatní jásají, tak asi byl.)
Vem mu to!
Jéžiš, hrajete jak ponocný! (Jak hraje hokej ponocný?)
Góóól! (Zase jsem ho neviděla.)
Fůůůj, co to sakra je? (Gól to je. Ale od Karlovky.)

Došlo i na rvačku. Hráč Karlovky odhodil hokejku a praštil hráče Masaryčky. Ten šel po něm.
Ježišmarjá, kluci, přece se nebudete prát! (Křičím já.)
Náš hráč taky odhodil hokejku a srazil tomu z Karlovky helmu. Dav šílí nadšením. Provolává našinci slávu a cajzlovi věčnou hanbu. Já jsem zmatená, netušila jsem, že se v téhle části taky fandí.

Souhrnem můžu konstatovat, že to bylo sakra dobrý! No, naši prohráli. Taky nehráli nicmoc. Nevim, jak to vim, ale vim to, málo platný. Ale já jsem si zafandila, během pěti minut ze mě byl profesionální sportovní komentátor a navíc jsem pochopila, co ti Brňáci vidí na fandění Kometě. A nikdo mi nenabančil za to, že fandím Masaryčce. Možná proto, že z celkových 7825 diváků bylo fanoušků UK odhadem deset, možná jedenáct. Prostě prima stav.

A víte co? Jestli máte aspoň trošilinku komu fandit, zajděte si na hokej. Bez chození na hokej a koncerty Kabátů (ano, i tam jsem byla) si člověk neuvědomí, že nejsou všichni jako já nebo ty. Ne každý čte, ne každý bývá povětšinou střízlivý, ne každý má rád vkusná trička. A tak je to správně a tak to má být.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lotte Lotte | Web | 14. ledna 2016 v 11:46 | Reagovat

Čím to, že pořád tak padáš? :D To už je vcelku úkaz, ne? :D
No a co je sakra cajzl? Nějakou dobu v Brně už za sebou mám a tohle jsem teda ještě neslyšela. :D
Hehe a taky neříkám šalina. Je to ošklivé slovo. Ale bez šalinkarty se to bohužel nedá. :D
Hezký závěr, máš pravdu, je fajn občas vypadnout z vyjetých kolejí a narazit na jiné lidi. Jsou jiní a to je super. :D

2 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 16. ledna 2016 v 10:51 | Reagovat

[1]: To je tak: Nešikovnost a zbrklost jsou součástí mé osobnosti. Jde jen o to přijmout sebe sama takovou, jaká jsem. Nemožnou. :D
Cajzl je Čecháček, ještě líp Pražák. Ty to slovo neznáš, protože nejsi cajzl. :D

3 Just Blaze Just Blaze | 16. ledna 2016 v 12:14 | Reagovat

Super článek! :D A odkud jsi, když nejsi původem z Brna?

4 Lotte Lotte | Web | 16. ledna 2016 v 15:58 | Reagovat

[2]: Cajlz znamená Pražák? :D No hustě...tak asi proto to slovo neznám. Já v Brně na cajzla ještě nenarazila. :DD Haha, to je dobré. :D

5 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 16. ledna 2016 v 21:53 | Reagovat

[3]: Od Kutné Hory. Je tam krásně, nádherné památky, vcelku milí lidé... Ale Morava to není. :D

[4]: Protože v Brně moc cajzlů není. Poznáš je tak, že se pořád ptají "A to tady jako fakt nemáte metro, jó?" :D

6 Gianni Gianni | 21. ledna 2016 v 9:58 | Reagovat

Já jsem byl na Kabátech v květnu 2002 a už tehdy to bylo takový trochu marný :-D
Jinak ke slovu ‚cajzl‘ pěknej článek zde: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=7902

7 ChristinaD ChristinaD | 25. ledna 2016 v 0:06 | Reagovat

Jé, zas článek (já už tu dlouho nebyla! :D) zítra si přečtu :) Ale podívej, kde jsem byla! :D http://ande-musik-evigt.blogspot.cz/2016/01/v-opojeni-andela-hudby.html Kdybych tě třeba ještě zajímala, budu ráda za komentář... :) Jak se jinak máš? Mohly bychom obnovit tu poštu, kdybys chtěla... Tys mi pak neposlala tu adresu, no... :)

8 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 25. ledna 2016 v 16:23 | Reagovat

[6]: Noné, děkuju za tip! Vždycky jsem si myslela, že "cajzl" souvisí s příjmením Cajzl, ale zdá se, že je to mnohem složitější.

[7]: Taky už jsme s Lotte byly, u mě najdeš rovnou dvě recenze (plus recenzi na FO na Broadwayi, kdybys chtěla českou produkci zasadit do kontextu té originální). S tím dopisováním to moc nevidím, i s Lotte jsme se teď odmlčely, protože máme obě plné ruce práce (a školy).

9 ChristinaD ChristinaD | Web | 25. února 2016 v 16:46 | Reagovat

[8]: To mě docela mrzí, psalo se s tebou fajn... A asi ještě víc mě mrzí, že jste se odmlčely s Lotte. :-)  :-)

K článku (ano, nějak jsem si říkala, že bych ho konečně měla normálně okomentovat)... Co modřiny, už se zahojily?? :-D  :-D Já tedy na sport nikdy moc nebyla, jediné, co mě bavilo, bylo lyžování, a ani na lyžarské závody bych se asi podívat nešla... :-? Jsem holt sportovně negramotná osoba. :D  :D  :D Ale jsem ráda, že sis to užila. :-)  :-)

10 Iris Iris | E-mail | Web | 30. července 2016 v 10:26 | Reagovat

:D ty bys mohla být z fleku komentátor :D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama