Já a moje kololoběžka

24. července 2016 v 14:37 | BarbaraJane |  Já a zase já
Jsem ženská. A jako taková jsem vcelku impulzivní. A tak jsem přišla ke koloběžce.
To vám byl ohromně rychlý huránápad. Byla jsem na jednom kurzu (s koloběžkami naprosto nesouvisejícím), kde školitelka náhodou zmínila, jak se jedné české firmě daří prodávat koloběžky do světa. A tak jsem si řekla: žjova, koloběžka, to je vono! A musela jsem ji mít.

Během jednoho večera jsem prolezla všechny možné obchody a weby o koloběžkách a přes noc se ze mě stal koloběžkový rádobyodborník (asi jako se z vás stane doktor, když si s pomocí internetu diagnostikujete rakovinu špičky nosu). Lehce jsem to prokonzultovala s odbornějšími odborníky (čti: lidmi, co neviděli koloběžku naposledy v pěti letech) a do týdne byla koloběžka doma. Což bylo asi den před tím, než bych si byla bývala rozmyslela, že ji vlastně nepotřebuju. To se mi u takových nákupů z vášně stává. Žuma jsem přinutila koloběžku složit a další den už jsem si to vesele drandila do práce.


Kříženeček běhu a dřepování

Nó, vesele... Nó, drandila... Trpěla jsem! Člověk si řekne, že na koloběžce přece jezdí děcka, tak to musí být hrozná bžunda. Že to bude ještě lehčí než kolo. A vono houby.

Já jsem se ještě na první jízdu nabalila jak na výpravu severní pól, aby mě jako neofouklo. Výsledek byl takový, že jsem přijela do práce celá zlitá potem, věci na převlečení jsem si samozřejmě nebrala, proč taky, žejo. Kolegové si toho naštěstí nevšimli, protože se teď hned museli na koloběžce povozit (tohle nadšení je do dnešního dne nepřešlo).
Víte vůbec, jak vypadá pohyb, který na koloběžce vykonáváte? Prostě celou dobu jednou nohou poskakujete a druhou děláte dřepy. Rukama navíc někdy i kliky. Ve výsledku přemýšlíte, jestli by nebylo jednodušší prostě těch 9 kilometrů do práce skákat žabáky.

Ale už je to dobrý, už jsem se poučila. Na koloběžku jsem nakoupila sportovní oblečení. To má dvě výhody: tolik se nepotím a navíc je všem jasný, že si nehraju, ale sportuju, sakra už. Taky už se nikam neženu a nedivím se, že mně to nejede, zatímco cyklisti si to kolem drandí jak o život. Cyklisti jsou stejně máklí a jezdí po chodnících.

Jak si udělat koloběh těžší

No a abych to neměla tak lehké, umím si cestu do práce ještě zpříjemnit. Jednou jsem takhle měla celou cestu do práce pocit, že mi to nějak nejede. Všechno mě bolelo, v podstatě jsem celou cestu komicky poskakovala po centimetrech směrem k práci. Tam jsem poprosila kolegu, aby na to mrknul, že koloběžce asi nic není (možná je jenom blbej tlak nebo co, tak mi to nešlo), ale že bych přece jenom chtěla vědět, jestli dojedu domů.
Dojela jsem, ale jen díky tomu kolegovi (díky, Tome). Já tele jalové jsem totiž měla celou cestu skříplou zadní brzdu, v podstatě jsem jela se zabržděným zadním kolem. Bájo.

A moje nablblost neničí jenom mě, ale i koloběžku. Když mi to zas jednou vůbec nešlo (ale těch 18 km tam a zpátky jsem se zaťatými zuby odtrpěla), přišel žum s tím, že mám zadní kolo pro změnu vypuštěné. Kůl.

Ale aspoň se u toho hubne

Možná to vypadá, že se jen zbytečně huntuju. A nic z toho. Ale houby, přece jenom se z toho hubne!

Aspoň by mělo. Teoreticky. Ale já nehubnu, spíš přibírám, a to rozhodně ne svaly. Dokonce jsem zvládla sama sebe přesvědčit, že jsem latentně obézní. To v překladu znamená, že to na mně sice není (moc) vidět, ale ve skutečnosti jsem tlustá. Mám prostě v těle víc tuku (v poměru ke svalům), než bych měla. Ne, u doktora jsem s tím nebyla. Říkal to internet. (A Barbora prostě jenom vymýšlí kraviny.)

Každopádně to hubnutí mi nejde. A to snídám kukuřičné křupky, obědvám zeleninové dobroty, večeřím něco lehkého. Navíc koloběžím, plavu.
No dobře, na rovinu: mezi jídly sežeru kila čokolády. Jsem závislá na sladkém, a to ze mě žádný sport nevymlátí. Umřu tlustá, ale zas nekonečně šťastná: s čokoládou v puse.

A koloběžkář je ohromně populární

Hubnutí není jediné plus. Když vynechám to, že budu mít "nohy jak drak" (říkal kolega David), je tu ještě ta věc s oblíbeností v kolektivu. Heleďte, já bych řekla, že v práci nejsem neoblíbená. Krmím rybičky a čistím jim akvárko, všechno odevzdávám včas a ještě dřív, většinou lidi nebiju za pravopisné chyby... Ale s koloběžkou se ze mě stala hvězda celé firmy. Kolegyně Eva dokonce prohlásila, že mě firma potřebuje, protože v každé marketingové agentuře by měl být jeden člověk s koloběžkou.

Je ale otázka, jestli mají kolegové rádi mě, nebo mou koloběžku. Každopádně už se na ní projela celá firma (s výjimkou rybiček) a někteří k mému nadšení konstatovali, že to vůbec není legrace, na tomhle jezdit. A nastávající maminka Monika se nechala slyšet, že takovou kolobrndu koupí i své dcerce.

Jo a děti! U těch je člověk hned zajímavější! Koukají na mě s otevřenou pusou. Tuhle jsem potkala holčičku, která přeskakovala jakousi kytku. Povedlo se jí to, tak jsem se na ni usmála - a ona se usmála zpátky! Chápete to? Usmála se na mě jako na jednu z nich. Bez koloběžky bych přitom na ni působila jako divná teta, co láká děti na bonbony kdovíkam.

Myslela jsem, že se takhle skamarádím i s koloběžkáři. Víte, že mají pozdrav? Jako mají vodáci svoje "Ahój!", mají koloběžkáři "Trhni si nohou". A to je docela problém. Ne každý totiž tenhle pozdrav zná, a když zná, tak se zas bojí, že ho nezná ten druhý. A tak na sebe většinou jenom rozpačitě čučíme. Protože víte, jak by bylo trapné zařvat "Trhni si nohou!" na člověka, který to nezná? Obrovsky trapné by to bylo.

Sečteno a podtrženo (Barbor hodnotí)

Když sečtu všechny klady a další klady (protože mínusy už ve skutečnosti nevidím), jsem pořád z koloběžky nadšená. Mám ze sebe radost, že si nevozím do práce zadek v emhádé (teda aspoň ne vždycky). Navíc je dost rozdíl, když se potíte sami ze sportu, nebo když se potíte unisono se spoustou dalších lidí bezdůvodně v autobuse.

Abyste věděli, kdo je ta moje kamarádka: mám koloběžku Yedoo Four, což je krasavice s šestnáctipalcovým předním a dvanáctipalcovým zadním kolem, na tahání do schodů těžká jako kráva, ale jinak super parťák. Vybrala jsem si ji i pro její cenu: seženete ji asi za dva a půl tisíce. A za tu cenu je to fakt prímovní koloběžka.

Zdroj obrázku: Yedoo.eu

Jasně, existují i lepší. Lehčí, s většími koly, s nižším stupátkem. Ale ty stojí několikanásobně víc. Člověk se tolik nenamaká - ale je to to, co chci? Nejezdím žádné stokilometrové štreky, jen svých devět kilometrů do práce a devět zpátky, a tam je fakt si trochu máknout. Navíc se aspoň (ehmehm) můžu vymlouvat, že by mi to určitě jelo líp, kdybych byla bývala měla nějakou drahou krásku. (Beztak nejelo.)

Z vděčnosti musím zmínit i to, kde jsem koloběžku pořídila. V podstatě tam, kde většinu svých sportovních věcí, protože sportovním věcem kulový rozumím, a tak nerada zkouším jinačí obchody, abych náhodou někde neobjednala nějakou kravinu a ještě za nablblou cenu. Znáte Sportobchod? Jestli ne a sportujete, račte se seznámit, jsou prímovní. Kupovala jsem u nich i třeba brusle. Předtím, než jsem si koloběžku kupovala, pořádali akci, na které jsem si mohla různé koloběžky i vyzkoušet, což se mi tak akorát hodilo do krámu. A jejich markeťák Adam, který měl tu smůlu, že jsme se už předtím potkali, trpěli zodpověděl asi tisíc otázek, které jsem na něj ohledně koloběžek měla. Kdybyste někdy koloběžku vybírali, mrkněte k nim aspoň na článek, který vám pomůže vybrat správnou kololo, mně to ze začátku docela pomohlo.

Takže tak se věci mají se mnou a kololoběžkou. Jak že to souvisí s tématem týdne? To je jednoduché: zjistila jsem, že aby s tím člověk nepraštil, nesmí se nikdy zastavit. Kdybych nevyjela na koloběžce podruhé hned po první převelenáročné cestě, nevyjela bych už nikdy, protože bych to považovala za něco, co je nad moje síly. Ale já si to drandím do práce a zpátky znovu a znovu. A baví mě to pořád víc a víc.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ┼Lady de Vampire Victoria┼ ┼Lady de Vampire Victoria┼ | Web | 24. července 2016 v 14:41 | Reagovat

;-) pěkné

2 Lotte Lotte | Web | 25. července 2016 v 4:56 | Reagovat

Nojéje, ty i plaveš? To jsem nevěděla! :D Ale opravdu jsi vzorná: zdravě jíš, maso nejíš, čokoládu sice ano, ale kdo ne, sportuješ...já jen sprostě využívám toho, že jsem celá taková drobná a nedělám nic. Takže možná kvůli lenosti umřu tlustá, ale to se ještě uvidí. :D
Ale to morální poselství se ti povedlo. Přirovnat "nevzdávej se" ke koloběžce je vlastně svým způsobem geniální. Studium češtiny už se zúročuje. :D

3 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 25. července 2016 v 22:07 | Reagovat

[2]: Nó, plavu. Jednou, dvakrát týdne chodíme s kolegyní na bazén a plaveme (slovy mé babičky) jako paní radová. Prostě s hlavou nahoru, a to jednak proto, že ani jedna neumíme dýchat do vody, jednak proto, že jakmile si namočím vlasy, začnou krvácet. :D
Pojďme umřít tlusté! Tlustí lidé jsou veselí, bude to legrace! :D
Hm, morální poselství říkáš? Nó, jó, přesně to jsem zamýšlela, jo. :D (Spíš se nějak stalo. Téma "Nikdy se nezastavit" mi prostě evokovalo koloběžku.)

4 Lotte Lotte | Web | 26. července 2016 v 8:23 | Reagovat

Tak to plavete úplně stejně jako já! Plus já obvykle plavu šnečím tempem, protože prostě rychle to neumím. :D :D :D
Takjó! Já jsem jedině pro. :D
No ale to je chytré, mě by to nenapadlo. :D

5 Ellí Ellí | Web | 27. července 2016 v 11:03 | Reagovat

To je prostě geniální článek! Ten tvůj styl psaní mě nehorázně baví :D.
A koloběžky jsou super, i když teď už na žádné nejezdím... Kurňa, kdybych měla zbytečné peníze, hned si jdu nějakou takovou fešandu objednat :D.

6 Alex Alex | Web | 27. července 2016 v 13:48 | Reagovat

To je zážitek! A taky nová láska :D nedávno jsem jela na koloběžce, takže si to dokáži docela představit, ale jezdit na tom každý den... holka, ty budeš mít kondičku, kterou ti může leckdo závidět :D

7 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 27. července 2016 v 21:04 | Reagovat

[5]: Jsem ráda, že baví. Snažila jsem se převést tu bolest nesportujícího člověka na koloběžce do formy míň bolavé a víc vtipné, tak snad se to povedlo :D
Co se týče zbytečných peněz, na tohle mám asi talent: když něco bezdůvodně chci, umím si ty zbytečné peníze vyrobit. Respektive se umím tvářit, že ty peníze nejsou potřebné. Většinou pak koncem měsíce hubnu do plavek (čti: baštím suché těstoviny a chleba s chlebem). :D

[6]: Já doufám, že budu! :D Zdá se mi, že jsem se malililičko dostala do formy, ale předtím jsem žádnou formu neměla, takže těžko říct. :D

8 Whirpy Whirpy | E-mail | Web | 27. července 2016 v 22:48 | Reagovat

:D Teda, měla by si tě najmout nějaká marketingová firma na prodej koloběžek, málem jsi mě ukecala, že jsem letěla vzbudit mamku, aby mi koloběžku taky koupila.
Ale mám kolo a to mi stačí no, koloběžku jsem měla naposledy snad jako devítiletá , to byla ještě koloběžka po bráchovi. :D

9 Zuzana Samiecová Zuzana Samiecová | Web | 27. července 2016 v 22:58 | Reagovat

TOHLE SE MI NESKUTEČNĚ MOC LÍÍBÍÍ!!! Už o koloběžce do budoucna na brněnskou kolej (jestli vůbec) uvažuji dva roky (mám ještě jeden rok čásek) - ale asi do toho praštím A TAKY SI NĚJAKOU POŘÍDÍM - ať šetřím za MHD!!! :)
A jestli se tam potkáme, můžeme na sebe beze studu řvát "Trhni si nohou!" :-D
Páni! Když to slyším z cizích úst, připadá mi to naprosto bájový!
Jo a ještě jedna věc - co soudíš o "skládacích" kolobkách? Uvažuji totiž právě o ní. :-?

10 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 27. července 2016 v 23:18 | Reagovat

[8]: Shodou okolností pracuju v marketingové angentuře, ale klienta přes koloběžky bohužel nemáme. To bych jim je asi prodala na sto let dopředu, jak jsem do toho nadšená :D

[9]: Já bych řekla, že za MHD člověk stejně neušetří - aspoň studentovi se nevyplatí si šalinkartu nekoupit. Ono totiž není úplně príma jet v dešti. Zkoušela jsem to. Nemám blatníky. :D A měsíční šalinkarta stojí asi 270 korun, což je v podstatě nic.
Nad skládací jsem taky přemýšlela, ale ony jsou skládací hlavně takové ty s malými kolečky, takovýchhle moc není. Každopádně jestli seženeš nějakou slušnou skládací, bude to jen dobře. Já mám pocit, že na mě lidi nenávistně zírají, když vezu koloběžku autobusem. :D Druhá věc je, kolik to vydrží, to netuším.

11 KatkaInk KatkaInk | Web | 28. července 2016 v 10:16 | Reagovat

Veľmi ti závidím, vždy som veľmi chcela kolobežku :) Dúfam, že tieto narodeniny sa to konečne podarí :)

12 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 28. července 2016 v 22:52 | Reagovat

[11]: Držím pěsti, ať svou kolobku dostaneš. :) A když ne, ona ta vlastnoručně sehnaná asi stejně udělá největší radost(aspoň já to tak mám), jestli jsi tedy už dost stará nějaké brigošky. :)

13 womm womm | E-mail | Web | 1. srpna 2016 v 0:39 | Reagovat

:-D  :-D jazda brzdou by mala byť nový olympijským športom :-D

14 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 14. srpna 2016 v 17:41 | Reagovat

[13]: Taky bych řekla! To by teprve byli v televizi k vidění namakaní sportovci! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama