Srpen 2016

Žum a skoro nepůjčené kolo

31. srpna 2016 v 21:08 | BarbaraJane |  Žum a já, já a žum
Věřte, že žum je tak výživné téma, že si zaslouží vlastní seriál. Takový občasník. Však uvidíte.
Jestli jste se s mým drahocenným žumem ještě neseznámili, hned tak učiňte. O dost přicházíte. A vy ostatní si pěkně přečtěte, jak mi žum (ne)chtěl půjčit kolo.

Žum je přeborník v nabízení věcí lidem. Má to v krvi, jelikož je Moravák. A Moraváci jsou spolu s babičkami jediní lidé, od kterých nemá smysl nic odmítat. A tak mi žum pořád něco nabízí. Svoje jídlo, svou mikinu, svůj stůl, svůj počítač, kolo po kdovíkom, které má jeho mamka ve sklepě, a v neposlední řadě i svoje vlastní kolo.

Jenže to žumovo nabízení má dva háčky. První tkví v tom, že je velmi naléhavý. Obden se mě ptá, jestli jsem si to rozmyslela a nechci to kolo po kdovíkom, které má jeho mamka ve sklepě. Jeden čas mi dokonce nabízel své vlastní kariérní plány a naléhal na mě, abych se přihlásila jako uchazečka o pozici řídící letového provozu. Jako že bych koordinovala pohyb hromady letadel najednou. Já, která nepoznám, kde je levá a kde pravá.

Zpátky z tábora (nezavřeli mě a žiju)

21. srpna 2016 v 21:38 | BarbaraJane |  Já a zase já
S velkou slávou jsem zpátky z tábora! Už týden. Až teď jsem se ale dala dost do pucu na to, abych o tom mohla napsat článek.

Po návratu se mě pár lidí ptalo, jestli jsem si odpočinula. Jedna kolegyně navrch přihodila otázku, jestli jsem si vydělala. Kdo někdy byl jako vedoucí na dětském táboře, ví, že se na obě otázky dá odpovědět jenom pološíleným smíchem. Co se toho odpočinku týče, ještě pět dní po návratu jsem byla schopná a maximálně ochotná usnout kdekoliv a v jakékoliv poloze. A pokud jde o peníze... kvůli těm vedoucí na tábory nejezdí. Jezdí tam kvůli dětem.