Září 2016

Jsem na starý (knížky)

27. září 2016 v 21:21 | BarbaraJane |  Čtenářský deník obyčejného knihomola
Skvělá zpráva: tenhle článek není o gerontofilii! Jestli vás to mrzí, přečtěte si něco o mém žumovi. Je sice jenom o šest let starší, ale staršího jsem nesehnala a s tímhle je legrando grando.

Pro všechny ostatní tu mám jinačí úchylku: staré knížky. Jak já miluju staré knížky! A tohle léto jsem si jich pořídila tolik, že se mi už nevejdou do knihovničky. Ani do nočního stolku. Vlastně se prakticky nevejdou do našeho 1+1+kočky. A já z toho mám obrovskou radost.

To máte tak: o prázdninách mají knihovny v Brně zavřeno nebo jenom pootevřeno, a tak jsem se letos rozhodla nerozčilovat a opatřit si knížky jinak. A začala jsem obcházet antikvariáty, zvlášť jejich krabice s knížkami, které kdovíproč nikdo nechce, a tak stojí míň než žvejka. Mám totiž pocit, že v těchhle krabicích hledám a zachraňuju poklady, kterým by se jinak stalo něco strašlivého (třeba by je spálili nebo prodali někomu, kdo nemá ánunk, co drží v prackách). A vždycky objevím něco převeleskvělého.

Žum a kočka Mína

20. září 2016 v 21:18 | BarbaraJane |  Žum a já, já a žum
Jistojistě víte, že jsem kočičí člověk.
Vyrůstala jsem s kočkami, dokonce jsem znala kočku jménem Máslo. Každopádně když jsme se dali dohromady se žumem a začali jsme uvažovat o chlupatém předstupni k děcku, chtěla jsem spíš psa. Žum chtěl taky psa, tak jsme udělali kompromis a pořídili jsme si kočku Miu.

Kočka Mia je nekonfliktní, úžasně chlupaté a neskutečně pelichající zvířátko, které znáte pod pseudonymem Krabicová kočka. Tramdadadá, to je ona:


Po pár měsících nás napadlo, jestli té maší Mie není samotné smutno. A tak jsme pořídili maličké kotě Milu. Ukázalo se, že Mie smutno nebylo, naopak je jí smutno z našeho blbého nápadu pořídit kotě. Mila je hravá jako každé kotě, z čehož je Mie smutno úplně nejvíc, protože Mia není hravá, nýbrž spíš spavá, a tak Milu při každém pokusu o hru uzemní dobře míňenou mateřskou fackou.

Zas tu byla!

13. září 2016 v 21:51 | BarbaraJane |  Událo se v Brně
Přátelé, byla tu Lotte.

Lotte znáte, žejo? Maličká, zrzavá, hned se spálí. Tož to je Lotte a ta mě znovu navštívila v mé brněnské rezidenci (ne že bych měla i jinou rezidenci). A bylo to převeleskvělé: kreslily jsme po chodnících, foukaly bubliny a ko-neč-ně jsme byly v divadle. Konečně.

A víte vy co? Ale jo, víte. Víte, že vám o tom chci povykládat. Hrozně o tom chci někomu povykládat, protože to bylo super, a vy jste nejblíž na ráně. Takže račte poslouchat.