Žum a kočka Mína

20. září 2016 v 21:18 | BarbaraJane |  Žum a já, já a žum
Jistojistě víte, že jsem kočičí člověk.
Vyrůstala jsem s kočkami, dokonce jsem znala kočku jménem Máslo. Každopádně když jsme se dali dohromady se žumem a začali jsme uvažovat o chlupatém předstupni k děcku, chtěla jsem spíš psa. Žum chtěl taky psa, tak jsme udělali kompromis a pořídili jsme si kočku Miu.

Kočka Mia je nekonfliktní, úžasně chlupaté a neskutečně pelichající zvířátko, které znáte pod pseudonymem Krabicová kočka. Tramdadadá, to je ona:


Po pár měsících nás napadlo, jestli té maší Mie není samotné smutno. A tak jsme pořídili maličké kotě Milu. Ukázalo se, že Mie smutno nebylo, naopak je jí smutno z našeho blbého nápadu pořídit kotě. Mila je hravá jako každé kotě, z čehož je Mie smutno úplně nejvíc, protože Mia není hravá, nýbrž spíš spavá, a tak Milu při každém pokusu o hru uzemní dobře míňenou mateřskou fackou.



Abychom to měli úplné, tohle je Mila. Na fotce je ještě maličká a roztomilá, když mi pomáhala kreslit blog (o tom píšu v tomhle článku).


Každopádně znáte to. Mila vyrostla, s Miou už se tolik nekočkujou (haha, vtípek!), tak jsme s žumem začali přemýšlet o třetím potomkovi. Začalo to nevinně: jménem. Máme totiž dvě víceméně podobné kočky s víceméně stejnými jmény. Mia, Mila, k tomu by se hodila třeba Mína, ne? Já jsem z toho jména nadšená, protože bych jí mohla z legrace říkat Slávy dcero, žum je nadšený, protože to vymyslel on (a taky proto, že ke kočkám do řady zapadá na rozdíl od mého i jeho jméno).

A když máte jméno, je to jen krok k nové kočce. Zvlášť když už je kotě tak velké, že je trapné mu říkat kotě. Ale představte si to: žijeme v bytě o velikosti 1+1, který je už teď až po strop plný chlupů. Kočky mi třikrát týdně komplet vyhází skříň (i když ji zavřu), ráno fungujou jako budíček i o víkendu a jejich údržba nás stojí majlant a paní veterinářce by ob měsíc vydělala na pěknou dovču u moře. S all inclusive. A vlastním sluhou. A tak vůbec.

Takže jistě chápete, že třetí kočka není dobrý nápad. Je to stejně špatný nápad jako třetí ruka nebo desáté dítě. My s žumem to víme. Ale rádi to zapomeneme, když vidíme roztomilé kotě. Nechci vědět, co by se stalo, kdyby mohla být třetí ruka taky tak roztomilá. Naštěstí ale bývá aspoň jeden z nás dost při smyslech na to, aby toho druhého uzemnil a připomněl, že máme malý byt a že s námi Mia zas půl roku nebude mluvit.

Rozhovor nad kotětem většinou probíhá takhle.
Barbor: "Jé, koukej, to je krásný kotě!"
Žum: "My ale už máme dvě kočky."
B: "Ale tohle je krásný."
Ž: "Baruško, to nejde. Máme malý byt a Mia by s náma zas nemluvila."
B: "Ale..."
Ž: "Baruško..."
B: "Achjo. Nojo, máš pravdu."

Nebo takhle.
Ž: "Jé, koukej, to je krásný kotě!"
B: "My ale už máme dvě kočky."
Ž: "Ale tohle je krásný."
B: "Žumíčku, to nejde. Máme malý byt a Mia by s náma zas nemluvila."
Ž: "Ale..."
B: "Žumi... Posledně jsi mi to kotě taky nepovolil. Pamatuješ to mouratý?"
Ž: "Nojo, máš pravdu. Achjo."

Jak vidíte, v naší domácnosti je jedna moudrá osoba. Vždycky právě jedna. Občas nastane situace, kdy je to Mia. A to se stalo právě při vybírání Míny.

Žum totiž jednoho dne narazil na fotku koťátka, které bylo dokonalá Mína. Bylo zřejmě dlouhosrsté jako Mia, krásně flekaté a tak vůbec. Prosté Mína. O den později jsem na Twitteru narazila na další koťátko, které bylo dokonalá Mína dle mínění žumova. Bylo nádherně zrzavé a mělo přenádherná modrá očička.

A tak se stala chyba v Matrixu. Oba jsme zapomněli obhajovat Miino stanovisko #nepřijímámkoťata a zůstal jen spor o to, které ze dvou koťat bude naše Mína. Já chtěla flekatou, žum zrzavou. Mia žádnou, ale Mia je kočka a ne opice, takže o tom nerozhoduje. Nakonec jsme to rozřešili jednoduše: rozhodli jsme si vzít zrzečku a flekatou Mínu vnutit Míšově paní matce. Ta sice jednu kočku má, ale ta je tak protivná, že to snad ani není stejný živočišný druh jako naše mazlivé čičiny.

Každopádně nám zbylo několik problémů.

Zaprvé: Máme malý byt. A tak jsem sedla k počítači a poprvé v historii našeho vztahu jsem začala hledat byt ke koupi v Brně, který by nás pobral všech pět. Jo, kvůli kočce.

Zadruhé: Nevíme, co tomu řeknou kočky. To jsme se rozhodli řešit hned a dobrý týden jsme chodili za kočkami a ptali jsme se, co by řekly na další čičinu. Ukazovali jsme jim její podobenku a vysvětlovali jsme nesporné výhody soužití s malým koťátkem. Kotě na to řeklo něco jako "Mňaumňau", z čehož jsme usoudili, že neumíme kočičí řeč.

Zatřetí: Asi fakt nemáme na to, abychom paní doktorce přispěli i na lyžovačku. Tenhle problém jsme se rozhodli ignorovat a já jsem napsala majiteli naší Míny, jestli je ještě volná.

Takže tohle je Mína.


No dobře, nakonec není naše. A asi ani Mína. Ale je krásná, co?

Nakonec zvítězila naše vrozená moudrost. Poté, co si paní Eva (žumova mamka) nechtěla vzít Mínu číslo jedna a navrch nám zaobaleně sdělila, že jsme zešíleli, začalo to v nás hlodat a nakonec jsme moudře usoudili, že na Mínu je ještě čas a že ji pořídíme, jakmile bude dost financí na hypotéku (jen jsme teda neupřesnili, jestli ta hypotéka bude na byt nebo na veterinářku).

No dobře, chcete vědět, jak to bylo doopravdy? Rozhodla Mia. Když jsme se jí asi po dvacáté zeptali, co by řekla na malé kotě s mnoha výhodami, počůrala nám postel. Pořád ještě neovládáme kočičí řeč, ale tohle jsme pochopili docela zřetelně.

Nakonec jsme navíc zjistili, že Mila ještě není tak úplně dospělá, pořád je trochu kotě. Žum se na ni takhle jednou zadíval a pravil: "Milunko, dyť ty už nejsi kotě! Ty už máš takový rozumný pohled!" Načež Mila vyskočila směrem k žumovu stolu, nějak skok neumanévrovala a žuchla ve vší své rozumnosti do odpadkového koše.

Co vy a čičiny? Taky je sbíráte jako my? A myslíte, že bychom si Mínu měli pořídit? Takové kotě má řadu výhod...










PS: Kdybyste náhodou někdy potkali žuma, asi se vám pokusí vnutit kočku. Nevěřte mu, ve skutečnosti vám ji nechce dát, jen lidem hrozně rád nabízí věci, zvířata, lidi, popřípadě bicykly. O tom jsem koneckonců psala v předchozím článku o žumovi.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vědmi Vědmi | Web | 20. září 2016 v 22:29 | Reagovat

"Máme už X koček" a "Máme malý byt" jsou důvody, které se u nás tak nějak okázale ignorují - stejně u nás na trvalo žijí tři obří kocouři a fungujeme jako přestupní stanice pro nalezená koťata z celé/ho vesnice/městečka :D S veterinářem naštěstí fungujeme na dobré slovo (tedy...u krátkodobých nájemníků) :D
Dvě kočky nejsou nikdy dost. Tak :D

2 V kuchyni V kuchyni | Web | 21. září 2016 v 0:12 | Reagovat

Oh, čičiny v krabicích jsou nádherná klasika <3 :)

3 Lotte Lotte | Web | 21. září 2016 v 8:17 | Reagovat

Asi tohle jako psí člověk úplně nechápu, ačkoliv Mia a Mila jsou zlatíčka. :D
Nicméně pořizovat si nový byt kvůli kočce....wow. :D To dává barborovým příběhům úplně nový level. :D

4 Infinity Infinity | Web | 21. září 2016 v 14:42 | Reagovat

Já tak miluju kočky! Určitě bych si vzala i Mínu a fandím tomu, že se brzy stanete jejími majiteli. :D

5 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 21. září 2016 v 21:41 | Reagovat

[1]: Dyť jsem to říkala, že to určitě i jiný lidi mají tak a že nejsme divní. Ale v práci tvrdili, že se třemi kočkami už mám náběh na šílenou kočičí ženskou ze Simpsonových. :D

[2]: Nojo. Není krabicová kočka jako krabicové víno, což? :D

[3]: Tož věk na to máme (aspoň žum určitě), jsme spolu děsivě dlouho a ty němé tváře musí mít kde žít. :)

[4]: Je krásná, což? A koček není nikdy dost. Snad příští Mínu si už doopravdicky vezmeme. :)

6 Zuzana Samiecová Zuzana Samiecová | Web | 22. září 2016 v 19:49 | Reagovat

Jé! Tak tento článek mě opět dokonale pobavil!!! :D
Já jsem byla vždycky spíš psí člověk - ale kdo by se za hezkým kotětem neotočil, či v kočičí kavárně neposeděl, žeano? :D
Ale u psů vím jistě že jeden a dost, protože mít doma smečku uňafaných a neskutečně tupých čtyřnohých polštářů, (ehm ehm... za tohle mě přítel zabije - ale ta jeho tlupa papilonů je fakt hardcore!) je fakt na palici!
U koček to však vnímám úplně naopak! Byt plný předoucích, teplých klubíček, no jéje! Pokud se zrovna nekočkujou... :D
A proto Míně fandím! Protože kočka je antidepresivum. A pes taky. Jeden. Ne víc. A hlavně proto, že o čem by byl život, když ne o naprosto ztřeštěných a ne zrovna moc logicky vysvětlitelných nápadech a situacích? Takže  pořídit si větší byt kvůli kočce? A proč jako ne?! :D

7 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 23. září 2016 v 15:27 | Reagovat

[6]: No, ony kočky nejsou úplně předoucí teplá klubíčka. Mia je pelichající klubíčko, které na tebe imrvérefurt kouká jako na nižšího tvora, a Mila ani klubíčko není, to je čert. :D

8 Ellí Ellí | Web | 30. září 2016 v 12:25 | Reagovat

Ty tvoje články mě vždycky tak prvotřídně pobaví! :D
I když moje osoba není tak úplně kočičí, já jsem spíš psí, ale ani toho psa doma nemám. Potom co mi letos v létě umřel můj roztomiloučký a milovaný králíček, jsem teď z pohledu zvířat oficiálně single. A nejspíš ještě nějakou dobu i zůstanu.

9 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 2. října 2016 v 23:02 | Reagovat

[8]: Inu, taky jsem bývala spíš psí člověk. Takže je možné, že ještě přejdeš na temnou stranu. :D

10 Silwiniel Silwiniel | Web | 3. října 2016 v 7:35 | Reagovat

Mám kočky moc ráda, ale doma jsme měli vždycky psa. Teď mám doma akorát kaktusy a plyšového ježka, protože můj muž není na zvířata zvyklý a žádné nechce. Když vidím nějaké roztomilé koťátko, hned bych si ho vzala domů, je hrozný, jak roztomilost zatemňuje rozum :D

11 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 3. října 2016 v 22:48 | Reagovat

[10]: To chce vyměnit muže. Nevěřila bych někomu, kdo nepodlehne roztomilosti kotěcího kukuče. :D

12 Kája Kája | Web | 25. října 2016 v 16:35 | Reagovat

Abyste postupně neměli doma dvacek kočiček. :D

13 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 25. října 2016 v 18:23 | Reagovat

[12]: To je u nás naprosto reálná hrozba. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama