Po tomhle článku mě nebudete chtít znát

4. března 2017 v 13:36 | BarbaraJane |  Já a zase já
Dneska budu fér. Když si tu pravidelně dělám legraci z nebohého žuma, jednou se taky zaměřím na sebe, aby to nevypadalo, že žum je podivín a já děvče snů. Ve skutečnosti je žum nejlepší možný žumíček a já jsem ta divná. Mám totiž pár zvyklostí a libůstek, které nejsou tak docela obyčejnské. A rozhodla jsem se vám je přiznat.

Uf, týjo. Snad mi neutečete. Tak tedy...


Strašlivě ráda kýchám

To vážně. A vždycky mě mrzí, když se musím mezi lidmi nebo v uzavřeném prostoru krotit a kýchnutí potlačovat.

Vidím každou hrubku a v duchu ji opravuju. Kromě těch svých

Nedělám to schválně, a pokud mě nenaštvete, pravděpodobně vám to neřeknu, ale... vidím každou přebytečnou čárku, každý překlep, každé chybějící n. Akorát ne v tom, co jsem sama napsala. Smutné, co?

Mám radost, když v práci hoří

Miluju, když se něco děje. A u nás v práci se několikrát za léto děje to, že chytí venkovní popelník. Je to neškodný maličký požárek, ze kterého mám vždycky obří radost. Prostě proto, že se stalo NĚCO. A taky mě vždycky potěší, když vypadnou pojistky, i když to zpravidla znamená, že přijdu o neuloženou práci. A já si průběžně neukládám skoro nic.

Když si namelu, směju se tomu na celé kolo

Často zakopávám a padám, mám z toho všechny boty na špičkách okopané. A když spadnu fakt fest a roztrhám si kalhoty a odřu kolena, vždycky mě to hrozně pobaví. Možná dokonce víc než všechny přihlížející.

Jsem závislá na sladkém

Občas si dávám měsíc bez sladkého. Jsem schopná to víceméně vydržet, ale jakmile ucítím čokoládu, už jsem v tom zase. A pak zbaštím tolik sladkého, kolik se mi dostane pod ruku. Smutné je, že čokoláda člověka postupně a nenápadně obaluje a změkčuje.

Pořád domů nosím knížky, i když se už nikam nevejdou

Obcházím antikvariáty a regály s knížkami vyřazenými z knihoven a knížky "zachraňuju". Výsledek je ten, že máme doma knížky v knihovničce, na stole, na ledničce, na kuchyňské lince, na zemi vedle postele,... Jakmile ale přinese nějakou knížku žum, spustím na něj: "Prosím tě, to tady máme knížek málo? Kam to chceš jako dát?"

Jsem nepraktická, nešikovná a nechtěla bych sama se sebou žít

Je velmi těžké se o mě starat. Žum může každý den jenom hádat, jestli jsem se nenechala přejet nebo se neztratila. Za minulý týden jsem dvakrát ztratila mobil a provedla spoustu dalších skopičin. Pro svoje nešikovnosti mám dokonce vlastní název "barborové příběhy". Někdy vám o nich popovídám.

Baví mě dobíhat tramvaje

Jo, tohleto už je dost divný. Zvlášť když dobíhám tramvaj s někým, obrovsky si to užívám a řehtám se jako pominutá. Tramvajím mimochodem odmítám říkat šaliny, protože se mi slovo tramvaj líbí. Tram-vaj. To je tro-chej, že jo.

Jsem z těch lidí, kteří před zkouškou "nic neumí", a pak dostanou A

Nechte si to vysvětlit, než mě zavrhnete. Když říkám "Já nic neumím, dostanu za F!", myslím to vážně. Protože jsem se učila, dobře vím, co si nepamatuju, a stresuje mě myšlenka, že se učitel zrovna na to zeptá. Proto je mi před zkouškami zle, celá se třesu a všem nutím, že "to nedám". Nemůžu za to, že toho někteří umí ještě míň než já.

Líbí se mi ten mumraj, když v práci řeknu sprosté slovo

Obyčejně nemluvím sprostě, nelíbí se mi to a navíc nadužíváním sprostá slova ztrácí svoji sílu. Ale když mě něco naštve, pěkně odplic vypustím sprosté slovo. Jedno jediné - a to pak máte vidět. "Slyšeli jste to? Bára řekla 'pizda'! Hej, řekni to ještě!"
Občas nějaké to slůvko vypustím ve správnou chvíli cíleně. Prostě mě to baví.

Baví mě komolit slova

Vlastně si myslím, že jsem na to přeborník. Moje oblíbená zkomolenina je mizinka. Když ji řeknu žumovi, dokáže si ji přeložit jako "Je mi ziminka", to jest "Je mi trochu zima".

Na blogu mě nejvíc rozčilují uvozovky a pomlčky

Jo, štve mě něco, čeho si normální člověk ani nevšimne - že blog nežere pomlčky a české uvozovky. Zkoušela jsem je do článku nasázet jednu po druhé pomocí klávesových zkratek, ale zbytečně. Místo nich mám v článcích spojovníky a anglické uvozovky.

Když na mě mluvíte, pravděpodobně vás analyzuju

Když potkáte psychologa, pomyslíte si: "Určitě analyzuje každé moje slovo." U češtináře vás to nenapadne, co? Hahá!
Občas se stává, že lidi přeruším něčím jako "Fíha, ty používáš 'kvůli' se 2. pádem přesně jako žum!" nebo "Tys fakt řekl 'chlasču'? To je zajímavé, takhle se slovesa v češtině nečasují už několik století!'" Zase musím dodat, že ani tohle nedělám schválně.

A teď budete fér i vy! Jaké jsou vaše divnůstky?

Blogr.cz, místo pro nejlepší blogy
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lotte Lotte | Web | 4. března 2017 v 14:03 | Reagovat

Ráda kýcháš? Proč??? :D Já nesnáším, když kýchám. :D
Jo, s tvým nosem na hrubky mě trochu děsíš. A to že vždycky víš, kam patří čárky. Já to v zásadě moc často nevím...asi musíš při čtení mé fanfikce tiše trpět. :D
Nepřekvapuje mě, že máš radost z toho, když hoří. Jak jsem už dávno naznala, máš tak trochu radost ze všeho...zatímco u mě se musí stát něco fakt velkého, abych radost projevila. :D
Občas mě tvá nešikovnost děsí, ale co by si lid facebookový počal bez barborových příběhů? :D A sama jsem dost kopyto, takže...:D
Ach! Árie o ujeté tramvaji! :D :D :D
Já ani nevím, jestli jsem od tebe nějaké sprosté slovo slyšela...možná jo, ale nějaké "mírnější". :D Já se poslední dobou hrozně zkazila a nějaké bomby z pusy vypouštím relativně často. :D

2 Žum Žum | 4. března 2017 v 15:18 | Reagovat

Moje divnustka je, ze chodim s Barborou.

3 Kája Kája | E-mail | Web | 4. března 2017 v 18:37 | Reagovat

S chybami to mám podobně. Zrovna mi dorazila bakalářka na opravu, juchů, to si užiju. :D
Píše se v ní o požární ochraně, možná by sis ji měla taky přečíst... :D

No co, je lepší se smát, než dělat hysterku.

Pomlčky a spojovníky mi krev nepijou, mezeru si můžu udělat sama a jestli jsou dlouhé nebo krátké... pal to čert. Uvozovky jsou ale hrozné!

Hm, tak nevím, co bys dělala, kdybys mě slyšela mluvit. Joo jasně, umím mluvit spisovně, když o to usiluju, dokonce dokážu potlačit i ostravský přízvuk a trochu prodloužit dlouhé samohlásky. V běžném hovoru ale mluvím dost ponašimu, takže mlšu atd. je u mne na denním pořádku. :D

[2]: Tím máš ovšem nad Barborou v divnostech navrch! :D

4 *Mushroom* *Mushroom* | Web | 5. března 2017 v 9:31 | Reagovat

Já mám dojem, že více než polovinu tebou zmíněných věcí dělám taky. Mám například také radost když je jakékoli vzrůšo - ať už pojistky, něco se rozbije, někde stojí tramvaje či i ten malý požárek. Směju se téměř všemu a když si někde namelu, tak mám z toho ještě větší radost. Sladké miluju a knížek mám doma taky hodně, i když tedy jsou všechny koupené.. a zatím se mi vejdou do knihovny. :-D Nešikovná a nepraktická jsem taky, naštěstí ještě v Mamčahotelu. A spoje dobíhám celkem pravidelně. Náš autobusák už na mě čeká občas sám od sebe, protože ví že zase nestíhám. Mno a ohledně toho analyzování, já si také dost všímám slov která lidé používají a jak je skloňují. Ale většinou si to jen ukládám a pamatuji. :-)

5 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 5. března 2017 v 10:45 | Reagovat

[1]: Ráda kýchám, protože se mi líbí sledovat průběh kýchnutí. Nejdřív to šimrá, pak se pořádně nadechneš a pak hepčáááá! A při tom "hepčá" jsi malinko mimo. :D
Ty těch chybek nemáš moc - a u tebe je ráda skousnu. :) Navíc se mi tvoje psaní líbí, tak ti nechci kazit nadšení tím, že ti pod každý díl napíšu "Dobrý, ale..." To by ses časem začala při psaní moc hlídat a už by to nebylo tak dobré.
Měla jsem období, kdy jsem klela jak dlaždič. Ale normálně sprostá slova prostě moc nemusím. Navíc když určité sprosté slovo použiješ dvacetkrát za den, už ti neudělá tak dobře si zanadávat, když to potřebuješ.

[2]: Žjů, žum je tu!

[3]: To zní přesně jako čtení pro mě, tos odhadla. A to ani nevíš, že jsem na Vánoce při balení podpálila jeden dárek. :D
Ono nejde o to, že bych měla nějaký problém s nářečím, právě naopak. Analyzuju lidi, protože se mi líbí, že mluví jinak. Kdybychom všichni mluvili spisovně, bylo by to na dvě věci. Nářečí, to je skutečná čeština! :)

[4]: Myslela jsem, že mě tu zvlášť za tu radost z neškodných požárků odsoudíte. Jsem hrozně ráda, že to naopak máš stejně! :D

6 Siginitou Siginitou | Web | 5. března 2017 v 22:28 | Reagovat

To opravování chyb, tak to raději nechoď ke mě, tam by si v duchu opravovalo pomalu všechno. Mám s tím velké problémy a chyby si neuvědomuji. Je to hrůza, jsem děsná. Měla bych s tím něco dělat. No bohužel ať se snažím jakkoliv tak ty chyb kolikrát stejně nevidím.
Jsem prostě jedna velká chyba :D
S knihami to mám stejně, už je nemám ani kam dávat.
No a nešikovnost... hmm to je celé mé jméno :D

7 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 5. března 2017 v 22:41 | Reagovat

[6]: Inu, jak píšu - sama si svoje chyby taky neuvědomuju. Prostě je přejdu. A pak se za ně stydím o to víc, že je pořád tak opravuju u ostatních. :D Takže se snažím ostatní moc na chyby neupozorňovat: jednak proto, že sama nejsem dokonalá, jedna proto, že vím, že neustálé opravování není příjemné. A taky proto, že se mi pak lidi bojí psát. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama