Duben 2017

Žiju barborové příběhy

28. dubna 2017 v 23:25 | BarbaraJane |  Já a zase já
Přátelé, já jsem vám tu na blogu ještě neřekla naprosto zásadní věc! Já jsem vám nepověděla, kdo, co nebo proč jsou barborové příběhy. Dneska to napravím. Budete teď něco jako můj oblíbenec Bond (James Bond): máte povolení se mi smát nebo aspoň usmívat a být škodolibí a krutí.

Pozor, pozor! Zpráva dne:

Ale ještě předtím, než začnu, mám pro vás bájo zprávu: už nemusíte chodit na můj blog, on přijde za vámi! Račte si lajknout moji facebookovou stránku Barborové příběhy, kam budu pravidelně a poctivě každou sobotu dávat nové články a navrch právě barborové příběhy.

Tákže klik sem a klik na palec hore.

Nach Dresden

22. dubna 2017 v 20:21 | BarbaraJane |  Pozdravy ze světa
Jaké byly Velikonoce, vážení?
Já jsem se švestrou vyrazila na den do Drážďan. Pršelo, švestře nefungovala karta a já jsem předvedla svou žalostnou němčinu. Bylo to bájo.

Po vyfocení téhle fotky mi švestra ráčila oznámit, že se směju jako kůň. Že to není pravda? Že ne?

Míti kočku (až tři)

14. dubna 2017 v 20:57 | BarbaraJane |  Žum a já, já a žum
Míti kočku, to znamená štěstí, spokojenost, vztek, binec po celém bytě, nekonečný přísun roztomilosti, chlupy všude… A je to bájo.

A míti tři kočky, to je ještě bájovější, dneska vám o tom popovídám. Třeba se mě lidi přestanou pořád ptát: "Hele, a jaký to je, mít tři kočky?"

A jaký to teda je, mít tři kočky?

Moje univerzální odpověď zní: stejné jako mít dvě. Jenom je větší pravděpodobnost, že některou zavřete ve skříni, v šuplíku nebo na balkoně a odejdete do práce.

Pořád jste samá kočka

Já a žum říkáme: "Jsem samá kočka." To znamená, že máme všude kočičí chlupy. A já jsem samá kočka pořád.
Kočky mají jemnější chlupy než psi, a tak se ty chlupy drží úplně na všem a dostanou se úplně všude. My navíc máme dvě třetiny koček dlouhosrstých, to je čiré zlo. Máme šílenou spotřebu odchlupovacích válečků. A k ničemu, protože jakmile v práci sundám kabát, zjistím, že mám zase šaty samou kočku. Úplně nejlíp je to vidět na malých černých v divadle. Bájo.


Žum je fuč

8. dubna 2017 v 12:23 | BarbaraJane |  Žum a já, já a žum
Mnou a kočkami milovaný a vámi oblíbený žum je fuč. Prostě se sbalil a odjel do Prahy, že tam jako bude pracovat. A já zůstala tady.

Žumovu nepřítomnost dokládá tahle židle. Kdyby tu byl, seděl by na ní a zíral do počítače. Ale on na ní nesedí, takže tu není.


Vy máte modré židle? Ne, jen tuhle. Ale o tom jsem vlastně nechtěla psát.

Tak jako tak, žum tu teď celý týden nebyl. Teď už tu (abych vám nekecala) zase je, ale příští týden tu znova nebude. A pak zas a zas. Povedlo se mu prokousat přes výběrové řízení na práci, které se prostě neříká ne, tak teď máme oddělené ložnice, kuchyně, záchody a vlastně všechno. A dělí je něco přes 200 kilometrů.

Ples upírů: Totální zatmění v hlavě překladatelově

1. dubna 2017 v 10:04 | BarbaraJane |  Muzikály (ON a nejen on)
Kolegyně Lenka je jako já, akorát je víc Slovenka než Češka a víc archeoložka než bohemistka. A jako já miluje roztomilé blbinky, hezké šatečky a muzikály. Za tím posledním jsme spolu vyrazily do Prahy.

V "Pyramidě", oficiálně Goja Music Hall na pražském Výstavišti nastudovali něco velkého: Ples upírů. Vůbec se mi nepokoušejte tvrdit, že tenhle muzikál neznáte. Znáte Total Eclipse of the Heart od Bonnie Tyler? Vynikajícně, znáte ústřední písničku celého muzikálu! A tudíž znáte i tenhle muzikál, který patří k nejznámějším vůbec.


Takhle vypadá (a hlavně zní) písnička, kterou znáte jako "Total Eclipse", v češtině.