Komentáře

1 Kája Kája | Web | 29. dubna 2017 v 9:52 | Reagovat

To znám.
Na ztrácení věcí jsem odborník, v úterý o tom dokonce vyjde článek.

Nedávno jsem koupila jízdenky na vlak přes internet, chlubila jsem se, jaká je to super výmoženost a pak jsem na nádraží zjistila, že jsem si nevzala IN kartu, bez které mi ty jízdenky byly na nic. A tak jsme jeli na výlet o hodinu později.

Před pár dny jsem šla s mamkou na projekci Ladislava Zibury. Lístky jsem měla koupené (opět přes internet) už dávno. Když jsme chtěly vejít do sálu, zjistila jsem, že mám jen jeden! Sál byl vyprodaný, zdálo se, že se půjde dívat jen jedna z nás. Paní v okýnku naštěstí našla opodle kódu moji objednávku a vytiskla nám úplně nové vstupenky! Uf.

Jak vidíš, i já jsem holka šikovná. :-D

2 Lotte Lotte | Web | 29. dubna 2017 v 10:00 | Reagovat

No, to už je tak. Škodolibost máme zakódovanou v DNA. Mě je samozřejmě tvých patálií velice líto, ale ještě víc se nad nimi bavím. :D Když už je dáváš na ten FB, tak to navíc stejně nebude tak hrozné, nebo to aspoň dobře dopadlo, jako problém s prstenem. :D
No a s tou Miou, to si pamatuju, to jak jsme šly spolem do divadla, že? To jsem ale šly pozdě, to se prostě v tom stresu odpouští. A Mia je v cajku! :D
No a ještěže máme dobu internetu, jinak bys nevěděla, jak je tvá nešikovnost zajímavá. :D A já nemám co mluvit, jsem taky nešikovná, zbrklá a věčně nesoustředěná. :D Proto se divím, že jsme spolu toho už tolik podnikly a obě žijeme. :D

3 Eliss Eliss | Web | 2. května 2017 v 10:13 | Reagovat

Sice nejsem nějak extra škodolibá, ale je to dobrý námět :D

4 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 2. května 2017 v 20:54 | Reagovat

[1]: Ježda, to mi dělá radost! :D S jízdenkou se mi stalo něco obdobného: koupila jsem si přes internet jízdenku z Prahy do Brna, ale potřebovala jsem z Brna do Prahy. Zjistila jsem to až na místě. :D

[2]: Jojo, to bylo, jak jsme šly pozdě do divadla. Ale myslím, že Mia nemá pro takové vysvětlení moc pochopení. :D

[3]: Všichni jsou škodolibí. Všichni. :D

5 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 4. května 2017 v 11:25 | Reagovat

Ony většinou vtipné historky jsou takové momenty, které když se zrovna dějí, ani trochu veselé nejsou! Psala jsem o tom i před časem článek... nemyslím, že je to nutně škodolibost - já když vyprávím nějaké svoje děsivé zážitky, taky se směju. Je to spíš úleva, že teď už jsi v pohodě :-)
Ale jinak lidi škodolibí jsou. To zas né, že né! :-D

6 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 5. května 2017 v 19:02 | Reagovat

[5]: No né že né! :D
Ono jak co. Když jsem rozbila umyvadlo, moc do smíchu mi nebylo, spíš jsem už v duchu sepisovala dopis na rozloučenou, že si jako půjdu skočit dřív, než mě žum přetrhne. Ale když si třeba někde namelu, tak se už na místě směju jako pominutá. :D

7 m. m. | E-mail | Web | 5. května 2017 v 21:57 | Reagovat

Tak s tím se dokážu maximálně ztotožnit. Jestli někdo přesně ví, jak se žije nepozorným retardům, jsem to já :-D Sotvakdy mine den, abych na něco nezapomněla, něco důležitého neudělala trochu líp než dokonale, do něčeho drcla, něco rozlila nebo xkrát upustila (ze zásady neberu do ruky věci, kterým upuštění bude vadit, pokud teda nutně nemusím, a to jsem pak velice, velice nervózní), a prostorem se celkově pohybuju jako slon v porcelánu, protože prostě nedovedu pořádně vnímat, kde kolem mě co je (jeden z důvodů, proč si odmítám dělat řidičák), a na to, že jsem nějakých patnáct let chodila do baletu, mám někdy nulovou rovnováhu. A taky skoro denně řeknu nějakou blbost, za kterou bych si vzápětí nafackovala, prokecnu něco, co nikdo neměl vědět, a navíc to i často docela živě před sebou vidím přímo v průběhu konverzace jako náklaďák, co se na mě valí, jenže já idiot tomu prostě stejně nejsem schopná zabránit, když by přitom stačilo úplně normálně držet zobák nebo říct něco jinýho :D Ale já upřímné pako prostě mluvím a pak si rvu pěst do huby. No, budu se těšit na čtení, při takovém životu člověku fakt nezbyde jiná útěcha než si číst, jak to někdo jinej dělá taky.
Mám ještě jednoho takového útěšného kamaráda. Ten sice neni takový pako, ale zase se mu furt něco smolařského děje, a s tím se taky dovedu ztotožnit.

8 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 7. května 2017 v 11:03 | Reagovat

[7]: Nó, to je rozumný přístup! Když někomu řeknu, že si řidičák dělat nebudu, protože bych byla v autě nebezpečná sobě i okolí, ťuká si na čelo. Jsem ráda, že k tomu takhle nepřistupuju sama. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.