Září 2017

Žumíčkovy zpívánky

30. září 2017 v 8:37 | BarbaraJane |  Žum a já, já a žum
Pamatujete pořad Zpívánky? Takový ten srandovní pořad, kde se nás holka v kroji nebo nějaké takové stvoření snažilo naučit nějakou lidovku? Dávají Zpívánky ještě? A jestli jo, kouká na ně někdo?

Já jsem si na ně vzpomněla, když jsem přemýšlela nad dnešním článkem. Bude totiž o tom, jak si občas žumíček vesele zpívá. A protože to je žum a ne jentak nějaký kluk (nebo v jeho věku spíš pán, hehe), písničky často inovuje.

Jak víte z Žumohlášek nambr cvaj, žumíček s oblibou poslouchá Jirky Wienera, to jest rádio Krokodýl. Tam hrajou podle žuma dva typy písniček:
  1. "Ježišmarjá, zase nějakej hejkal a rádoby umělec!" (Platí pro všechny srdceryvně kňukající mladíky.)
  2. Písničky, které se dají parodovat
První typ nestojí za řeč. Ale ten druhý! Pojďme se podívat, co s ním žum provádí.


Brněnský koloběžkový půlmaraton: 26 koleček a 1 medaile

24. září 2017 v 16:37 | BarbaraJane |  Já a zase já
"Jsme v půlce závodu, závodníci mají za sebou 5 kilometrů, to je 13 kol. Mezi ženami je průběžně na prvním místě Barbora Nováková, na druhém..."

Tyhle krásné věci hlásili v půlce závodu, který jsem v neděli odjela. Jo, vážně mě hlásili na prvním místě! Musela jsem se vám s tím pochlubit, protože to se mi už nestane. Jste na mě pyšní?

A teď fakta:
  • Nebyla jsem první. Ani průběžně.
  • Možná jsem v tomhle bodě ani nebyla v půlce. Upřímně, neměla jsem tušení, kolik jsem ujela.
  • Tohle hlášení bylo ovlivněné tím, že se zbláznila časomíra a čipy nám měřily úplně nereálné věci.
  • ALE! Stejně jsem byla třetí. Třetí! To je na medaili, a ne bramborovou!
  • Strašlivě pršelo.
  • Z toho závodu mám hrozné fotky. (Nebo přesněji: fotky jsou pěkné. Jen já na nich nejsem pěkná.)
  • ALE! Jsem na sebe hrdopyšná!
A teď si to rozebereme. Elektronickou tužkou, máte-li nějakou. Já mám jen obyčejnou, ale zato je to jednička. A ty jsou, jak známo, dobré na kreslení.

Bžilion trapných způsobů, jak se vyhnout tykání

16. září 2017 v 16:38 | BarbaraJane |  Já a zase já
Vážení, tady končí veškerá sranda. Žumova maminka, kteroužto přezdíváme paní Eva, mi řekla, že jí mám tykat.

Ono se to stalo už nějakou dobu zpátky, ale protože jsme chvilku potom s žumem odjížděli, pustila jsem to z hlavy. Jenže teď máme jet zase na návštěvu a mě jímá hrůza. Co mám sakra dělat?

Tož jí tykej, ne? No jasně, to se vám řekne. Už vám někdy nabídl tykání šéf? Nebo učitel? Nebo rodič vaší drahé polovice? Jestli ne, jen počkejte, až se vám to stane. Ona to není žádná legrace. Mně už se staly všechny tři situace a docela se mnou zamávaly. To přece nejde, jentak začít takovým lidem tykat! Takovou poctu si člověk musí v bolestech odtrpět.

Osobně se s tím vyrovnávám následovně:

Mlčím jako ryba (A já jsem Ryba!)

Tak jsem to měla s jedním vyučijícím. V prváku jsem ho potkala na bohemistickém večírku a měla jsem ho za studenta ne o moc staršího, než jsem já sama, a tak jsem mu přirozeně tykala (a přirozeně jsem měla v sobě pivo či dvě). O semestr později jsem zažila šok, když jsem ho potkala v roli učitele. A tak jsem plynule přešla do vykání.


Poznámka nad čarou: Přechod z tykání na vykání jde mnohem líp než naopak.


No dobře, takhle on nevypadá. Je vlastně mladý, fajn a tak. Ale stejně!

Mám časožravou nemoc?

9. září 2017 v 13:20 | BarbaraJane |  Já a zase já
Čím jsem starší, tím rychleji mi utíká čas. Třeba tyhle prázdniny: všimli jste si vůbec, že byly? Já vlastně ani ne. Třikrát jsem mrkla a byly pryč. A to jsem chtěla stihnout asi bžilion věcí, koukejte:
  • Posunout se v italštině
  • Napsat knížku
  • Přestěhovat blog na vlastní doménu (kterou jsem koupila už někdy na začátku léta)
  • Udělat doma generální úklid
  • Konečně umýt okna (nebo aspoň to jedno, které jsem posledně, to jest loni, nestihla)
  • Poznat spoustu nových míst
  • Přečíst aspoň tu jednu knihu k diplomce, kterou mám rozečtenou. A pár studií navrch
  • Nezabít žuma

A co jsem stihla?

Nó, nezabila jsem žuma. Ale tenhle bod jsem vlastně připsala až teď, aby to vypadalo, že jsem fakt něco udělala podle plánu.

Čeština není jenom jedna. A Češi nemluví špatně česky

2. září 2017 v 17:02 | BarbaraJane |  Psaní o psaní
Být češtinář je občas peklo. V jednom kuse se mě někdo ptá na věci jako: "Hele, je tohle správně česky?" nebo "My u nás říkáme ruksak místo batoh. Může se to?" nebo ještě hůř "Prosim tě, von říká "kvůli tebe" místo "kvůli tobě". No že to není česky?"

Než se začnete ptát taky, mám pro všechny univerzální odpověď:
  • Jestli to používáte, je to správně česky.
  • Jo, může se to.
  • A jo, je to česky.
Ono totiž neexistuje nic jako "správně česky" nebo dokonce "špatně česky". Špatně česky může mluvit cizinec, Čech ne. Protože co je čeština jiného než jazyk, kterým mluví Češi?