Jak je těžké míti fakt moc ráda knížky

25. listopadu 2017 v 16:00 | BarbaraJane |  Čtenářský deník obyčejného knihomola
Náhodná osoba: "A co tak děláš ve volném čase?"
Já: "Nó, dost čtu."
Osoba: "Fakt? Já taky! Minulý týden jsem si koupila deset knížek, haha. To jsem ale knihomol, co?"
Já: "Hm, asi jo. Já si naposled koupila Kratochvila, toho mám moc ráda."
Osoba: "Aha. Toho neznám."

Konec konverzace. Definitivní. A takhle je to pořád.

Ono totiž jsou dvě věci rád číst a rád číst. A je knihomol a knihomol a tihle dva si vůbec nemusí rozumět. A taky nerozumí. Ale vy mi budete rozumět, já vám totiž povím, jaké to je, být knihomol! Jestli se v článku najdete, budem kámoši, jo?

Lidé, čtěte! A nezapomeňte mi do komentářů napsat, jak to máte s čtením vy.


Vypadá to, že nemám žádné koníčky

Jsem nervózní, když se mě někdo zeptá, co ráda dělám. Já totiž ráda čtu, což o sobě říká každý, takže to je jako říct, že nemám žádné koníčky.


O to horší to je, když se mi dostane reakce "Fakt? Já taky!" a já vím, že tím dotyčný nemyslí totéž co já. Co mu na to mám říct?

"Hele, ne. Takhle to nemyslím."

nebo: "Kamaráde, to je moc pěkný, ale já fakt hodně ráda čtu."

Chápete, co tím myslím? Zaplať pámbu, že mám koloběžku. Protože na moje "Jezdím na koloběžce." nemůže nikdo odpovědět "Já taky, mám koloběžku značky Coelho." Aspoň doufám.

Děsí mě knižní blogeři

"Knížka se mi líbila, má pěknou obálku, akorát je v ní moc těch... jakože vojenských slov."

"Knížka se mi teda ani trochu nelíbila, protože je psaná takovou jako nespisovnou mluvou."

Uááááááááá. Jak? Proč? Kde? V jakém vesmíru? V jakém vesmíru je sakra možné, že si bytosti tohohle rázu říkají knižní blogeři a dokonce knihomolové?

V tom našem vesmíru. Je to smutné, ale je to tak. Jako "ta, co ráda čte" z knižních blogerů šílím. Pravda, ne ze všech. Ale ono jich je TOLIK a TOLIK z nich plácá takovéhle pitominy. Jen si zkuste představit, že jste šéfkuchař nějaké suprčuprtrupr restaurace, fakt rozumíte vaření a pak na nějakém kulinářském blogu čtete:

"Ta bábovka mi nechutnala, protože byla z takovýho jakoby sladkýho těsta."

Nebo: "Když nemáte vejce, tak tam dejte cibuli, protože ono to stejně nejde poznat."

O knížkách si asi nepopovídáme

Občas bych si hrozně ráda s někým popovídala o knížkách, jenže ono to nejde, ať se obě strany snaží sebevíc. Studium literatury mě totiž naučilo všímat si na knížkách i jiných věcí, než je děj, a vůbec číst jiné tituly než běžní čtenáři. A pak moje rádoby rozhovory o knížkách vypadají takhle:

Já: "Tyjo, teď jsem četla fakt boží knížku!"
*Doplňte náhodného člověka*: "Fakt? A jakou? Taky dost čtu, tak jsem ji třeba četl."
Já: "No, jsou tam dvě dějové linie. Ta první je příběh spisovatele, který píše tu druhou linii. Na konci se potkává se svou postavou z té druhé linie a ukáže se, že píšou svůj příběh navzájem a..."
Člověk: "A o čem to teda je?"
Já: "Jak jako o čem to je? Tam nejde o to, o čem to je!"
Člověk: "Aha."
Konec konverzace.

Já: "Ten antikvariát byl boží! Koupila jsem si spoustu pokladů!"
Kamarádka Lotte: "Vážně? Co třeba?"
Já: "No, mám tu Turbínu, pak Prezidentova vězně na hradě bláznů..."
Lotte: "Aha, to neznám."
Já: "No... vlastně jasně. Taky bych to neznala, kdybych se o tom neučila."
Konec konverzace. Zase.


Zas Lotte: "Prostě to byla úplně strašná knížka a nedalo se to číst."
Já: "To znělo docela zajímavě, jak že se to jmenuje?"

A tak je to furt. Děsím se dne, kdy dokončím školu, přestanu potkávat spolužáky a nebudu mít s kým o knížkách mluvit.

Kvůli knížce jsem ochotná předstírat, že nevidím kamarádku

Vy neznáte mou spolužačku Lenku, ale Lenka je skvělá. S Lenkou jsme se jednou měly sejít s další spolužačkou Míšou a obě jsme na místo určení přišly o 10 minut dřív. Obě s knížkou v ruce.

Já: "Vidím, že jdeš dřív."
Lenka: "Vidím, že máš taky knížku."
Já: "Co si tady sednout a tvářit se, že jsme se nepotkaly?"
Lenka: "Super nápad!"

A tak jsme seděly vedle sebe, četly si a spokojeně se ignorovaly. Ó, to bylo skvělé!

Občas cestou do práce potkám v autobuse kolegy, ale tvářím se, že je nevidím. I své nejoblíbenější kolegy. Ale pšššt!

Jsem knižní snob

Coelho? Pche! Běžné komerční fantasy? Pche, pche! Červená literatura? Třikrát pche!

Takhle si chodím po světě a ohrnuju nos nad vším, co bych nečetla. Jenže i já mám svoje slabůstky: miluju bondovky a blbě se culím nad knížkou Pusheen: Já, košišta. A vůbec, ať lidi čtou, co je baví, hlavně když čtou, no ne?

Takže ze všeho nejhorší na tom, že vážně ráda čtu (dobré knížky), je fakt, že musím vydržet sama se sebou. S knížním snobem, pche!

Co vy a knížky? Čtete? A co nejradši? :)


Žijte blaze a lajkujte Barborové příběhy.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bonito Bonito | Web | 25. listopadu 2017 v 16:23 | Reagovat

dobrý blog, pekne farebný design kreatívny , milý aj články zvládnute pekne oživené obrázky pomedzi text, zaroven nejaký text vyznačený, iný s kurzívou... vieš ako oslovit ludi ;)

2 Spolužačka Lenka Spolužačka Lenka | 25. listopadu 2017 v 17:04 | Reagovat

Zamačkávám slzičku dojetí a jdu si dál číst :-D

3 Zlá osoba Zlá osoba | 25. listopadu 2017 v 17:14 | Reagovat

[1]: A na tomto úžasném blogu tvůj komentář, který je doslova na ho*no. :D

4 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 25. listopadu 2017 v 19:28 | Reagovat

[1]: Děkuju za tvoje *vložit velmi vágní a obecný popis tvého komentáře a doufat, že nebude poznat, že jsem ho nečetla* :D

[2]: Noné, spolužačka Lenka je tu! :D Jen čti, ať máš načteno do zásoby a nemusíš číst na kluzišti, až půjdeme bruslit. :D

[3]: Ale zas je pozitivní, to se taky počítá! :D (Asi.)

5 Boudicca Boudicca | Web | 26. listopadu 2017 v 17:47 | Reagovat

Není knihomil jako knihomil. Já třeba nechápu lidi, co čtou desítky knih měsíčně, protože bych z takto "rychle" přečtených knížek nic neměla. Na čtení potřebuji klid a správnou atmosféru; knihy si šetřím a vychutnávám. Navíc každou knihu si pak sama pro sebe rozebírám a dělám si z ní výpisky. Takže i když čtu hrozně ráda, tak v podstatně menší kvantitě. A když dojde na koníčky, ráda odpovídám, že mám ráda "francouzskou klasickou literaturu". Když někdo naváže, zda jsem četla to a to, ráda se podělím o dojmy. A pokud dotyčný preferuje jiný žánr, aspoň je to vyřešené hned. :D

6 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 26. listopadu 2017 v 18:36 | Reagovat

Jo, jo, jo - já jsem se o určitých tématech tohoto typu s určitými lidmi musela prostě přestat bavit, protože si přijdu hrozně trapně. Třeba když někdo říká, že má rád starší hudbu - a pak z něj vypadne, že tím myslí osmdesátá léta. Pro mě je starší hudba renesance a gregoriánský chorál...
A s knihami je to obdobné. Nová kolegyně v práci mi říkala, jak miluje dobré povídky. Pak dodala, že myslí fanfikce, jako jsou třeba ty na Fantasmagoriu (jestli to ještě existuje). Game over, své oblíbené Bratry Karamazovy jsem velice rychle zase spolkla. Ale potěšilo mě, že neznám ty knihy, které jmenuješ - není to se mnou ještě tak zlé :-D (I když tebe to asi nepotěší, že? :-D)

7 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 26. listopadu 2017 v 18:38 | Reagovat

PS: Vtip s Coelhem mě rozsekal tak strašně, že se obávám, aby na mě nepřišli sousedi :-D

8 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 27. listopadu 2017 v 10:17 | Reagovat

[5]: To mám podobně. Na facebookových stránkách a skupinách pro "knihomoly" se všichni předhánějí, kolik knížek si koupili a kolik jich přečetli. A já si vždycky říkám: Jak? Jak je možné přečíst za měsíc 30 knížek? :D

[6]: Je mi jasné, že kdybychom se bavily o hudbě, budu mimo. Aspoň bych se vžila do člověka, který se se mnou baví o české literatuře. :D
Ono nevadí, když někdo nezná to, co čtu (protože nebýt studia české literatury, taky bych to možná neznala). Ale spoustu lidí to ani nezajímá. Jak o té knížce neslyšeli, tak pro ně není zajímavá. V tomhle jsou skvělí mí kolegové - bavíme se o knížkách, i když je jedna strana nezná, protože nás zajímá doporučení na dobrou knížku.

9 Andrea V. Andrea V. | E-mail | Web | 27. listopadu 2017 v 19:31 | Reagovat

Mám doma z období září-říjen dvě knížky, které jsem si koupila a ještě nečetla, a dnes jsem si poslala objednávku na dvě další. Beru to tak nějak postupně; podle toho, jak se mi daří číst i něco jiného, než tu J.D. Robb pořád dokola :)

10 Lotte Lotte | Web | 27. listopadu 2017 v 20:37 | Reagovat

Teď mi přijde, že z těchto úryvků našich rozhovorů nevyznívám jako úplně inteligentní dívka. :D

11 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 27. listopadu 2017 v 21:46 | Reagovat

[9]: Vidíš, a tu zrovna neznám já! Jdu googlit. :D

[10]: Houby s voctem, drahá Lotte! Však jak říkám, nestudovat to, taky bych ty knížky neznala. :D

12 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 27. listopadu 2017 v 21:51 | Reagovat

[8]: Tak to mě zajímá rozhodně taky :-) (Takže jdu hned prostalkovat všechny ty knihy, co jsi tady jmenovala ;-) )

13 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 27. listopadu 2017 v 22:18 | Reagovat

[12]: Z toho, co jsem zmiňovala, doporučuju zvlášť Kratochvila, třeba Avion nebo Nesmrtelný příběh. Teda pokud máš ráda postmodernu. :D

14 Péťa - Čtení pod lavicí Péťa - Čtení pod lavicí | Web | 28. listopadu 2017 v 15:19 | Reagovat

Asi na tom nejsem tak zle jako ty, ale občas když čtu nějaké knižní "recenze", tak mám sto chutí popadnout některý z přítelových mečů a zabít člověka, který něco takového napsal. Úplně nejvíc ze všeho mě vytáčí, jak jsou někteří jedinci dokonale schopní vydávat anotaci za recenzi. A pak ta individua, co jim pod to napíší komentář ve stylu: "Skvělé recenze. Hodně mě navnadila a asi si knihu přečtu." ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁGGGGGGGGGGGGGGGGGGGGGGGRRRRRRRRRRRRRRRRRRRR!!!!!!!!!!
A to, co čtou ostatní? Pfffffffffff, jak to jenom popsat? Asi jsem taky docela snob, protože lidé jsou idioti. Naprosto nejvíc mě rozčilují s tím, jak všichni čtou stejné knihy. Kolikrát mám sto chutí začít na ně křičet. Ovšem nejhorší to je v moment, kdy si tu knihu, kterou čtou všichni, chci taky přečíst :D se potom sama za sebe stydím a čtu ji tajně :D

15 Vědmi Vědmi | Web | 28. listopadu 2017 v 21:58 | Reagovat

Rozhodně o sobě netvrdím, že jsem knihomol. Spíš že mám problém se čtením... tedy, ne já, ale moje okolí a peněženka, i když zrovna ta poslední dobou moc ne. Mám svoje srdcovky, které musím aspoň jednou do roka přečíst a vůbec netuším, jak se mi mezi ně daří vecpat nové a mně neznámé tituly :D A taky knížky ráda čichám a říkám jim "palivo ducha" :D
Vůbec nejradši mám pořádnou fantasárnu (i když poslední dobou si z těch nových vybírám těžko - zdá se mi, jako by se vyrojily takové ty pseudodokonalé hrdinky "drsné jak šmirgl", kdy mám chuť danou knihu zavřít a jít s ní zmlátit jak hlavní postavu, tak autora... tedy spíš autorku)(a štve mě ten pitomý trend milostného trojúhelníku, když už je skoro všude). Věci jako Zeměplocha, Zaklínač a tak.
Potom je takovým mým oblíbeným druhem válečná literatura. Ta mě baví číst už sama o sobě, a když se k tomu přidá bonus v podobě babiččiných řečí, jak se tohle "pro mladý holky nehodí"... to je teprve ono :D
Ke knihám klasifikovaným jako "povinná četba" mám vůbec smíšený vztah. Když vezmu konkrétní příklad, nikdy jsem nedočetla například nic od Boženy Němcové (a dodneška nevím, jak se mi to povedlo tehdy v té páté třídě ukecat...), na druhou stranu jsem si skoro zamilovala Nerudu.

*znovu si po sobě čte komentář* A to by si jeden myslel, že když člověk hodně čte, budou jeho myšlenkové pochody dávat větší smysl... :D

16 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 28. listopadu 2017 v 22:40 | Reagovat

[14]: Jo, to mě taky vytáčí. Dost často recenze = nablblý popis děje a možná pár slov o obálce. Achjo. :D A ty komentáře k tomu - to pak přemýšlím, jestli komentující tu "recenzi" fakt četl. :D
Každopádně se máš, že máš přítele s mečem! :D

[15]: Kliiiid, podle mého skromného úsudku tvoje myšlenkové pochody dávají naprosto dokonalý smysl! :D
Fantasy mě nikdy neoslovilo - asi hlavně proto, že pro mě fantasy = takové to laciné cosi, čeho se ročně produkují tuny a lidi to hltají ve velkém. Bohužel mě to odrazuje od dobrého fantasy - nemám chuť ho v záplavě komerčního braku hledat.
A povinná četba... nojo, povinná četba. Sama jsem díky ní našla spoustu skvělých knížek a autorů, ale je pravda, že se tam často objeví i něco, co člověk žvejká se zapřením.

17 secondme secondme | Web | 1. prosince 2017 v 6:53 | Reagovat

Někdo je holt trošku narocnejsi ctenar a nekdo se spokojí s úplnou blbosti :D
To s tou Lenkou bylo super, neni nad to znát někoho, kdo chápe tu zažranost do knížky a je na tom stejně :D

18 Podružný stařec Podružný stařec | Web | 1. prosince 2017 v 8:26 | Reagovat

Já jsem taky takovej trochu knížní snob... a když už si nějakou tu bestsellerovou hrůzu přečtu, většinou na to pak všude nahlas nadávám a moje kamarádka, co to předtím vychválila, brečí. (zlodějka knih) Vůbec, nadávání na špatný knihy je fakt zábavný.
Nebo jsem slyšela, jak se nějaký holky bavěj o tom, jak hrozně žraly Jaroslava Foglara jako děti, a já že "JO! Já taky! A nejlepší bylo Tajemství Velkého Vonta a Dobrodružství v zemi Nikoho a.." a už jenom koukám, jak ony koukaj a je to přesně stejná situace, jako jsi tu popsala. Ale číst si v přítomnosti kamarádů moc nezvládám, a možná ani nechci, na to mi zase přijde škoda života...

[16]: Za mě jediný fakt dobrý fantasy je Hra o trůny.
A jinak celkově je to dost geniální článek, díky za něj.

19 Kory Kory | Web | 1. prosince 2017 v 8:28 | Reagovat

[18]: Teď koukám, že jsem místo své oficiální přezdívky a webové adresy použila nějakou recesistickou se kterou jsem se předtím někoho pokoušela "vyprankovat." Tak to prosím kdyžtak neberte vážně.

20 Vé | Web | 1. prosince 2017 v 12:17 | Reagovat

Och! Mluvíš mi z duše. Naprosto postrádám smysl většiny knižních blogů a jakožto další exemplář druhu student literatury jen nevrle kroutím hlavou. Nemám vůbec přehled a představu o tom, co se dnes vydává a čte, protože jsem zarputile přesvědčená o tom, že to za nic nestojí. Ale aspoň že lidi čtou, lepší než drátem do oka.

21 Eliss Eliss | Web | 1. prosince 2017 v 14:00 | Reagovat

Já mám nejraději starší knížky, Agathu Christie a tak :-)

22 Magicmax Magicmax | E-mail | Web | 1. prosince 2017 v 19:39 | Reagovat

Je hezké, že tě to fakt baví. :) Jinak gratulu k blogu dne! :)

23 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 2. prosince 2017 v 1:15 | Reagovat

[17]: Jojo, Lenka je príma. Lenku do každé rodiny! :D

[18]: Přesné, přesné, velmi přesné! :D
Já zas netrávím srazy s kamarády čtením. Jen třeba v autobuse nebo při čekání na dalšího kamaráda tuze ráda vytasím knihu. Dobrou, ovšem. :D

[19]: Věčná škoda, mně se ta přezdívka líbí. :D

[20]: Ale to je zas škoda, zavrhnout všechnu současnou literaturu. Tipy na dobré knížky se dají najít třeba v Hostu - nebo od spolužáků, jestli máš takové jako já. Nedávno jsem třeba četla Sedmou funkci jazyka, kterou můžu vřele doporučit.

[21]: Od té jsem (musím přiznat) četla jen Deset malých černoušků, ale bylo to vážně skvělé počteníčko. :)

[22]: Díky.

24 Kira Curatio Kira Curatio | Web | 2. prosince 2017 v 19:54 | Reagovat

Já třeba nechápu lidi, co se chlubí tím, jak rychle čtou. Když se do něčeho zažeru, dokážu zůstat vzhůru do rána a nepustím knihu z ruky, ale číst věci na rychlost mi nedává smysl. Člověk to musí vstřebat svým tempem co nejvíce smysly. Mám takovou svoji komfortní zónu autorů, především Stephena Kinga a potom autory z povinné četby - díkybohu za ně. Každopádně mi dost lezou na nervy věci typu Jojo Moyesové nebo Johna Greena... ale naštěstí jsem na knižní konverzace obklopena fajn lidmi :)

25 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 3. prosince 2017 v 19:10 | Reagovat

[24]: Zrovna autoři, které jsi jmenovala (tedy myslím třeba Greena) se čtou sami, takže se pak člověk může chlubit, jak rychle je slupnul. :D Ale takový Hugo už by se tak rychle nečetl.

26 Marssie Marssie | Web | 3. prosince 2017 v 22:13 | Reagovat

Já si občas něco přečtu, pokud mě knížka zaujme, ale knihomol tedy určitě nejsem :D naopak obdivuju lidi, kteří mají doma plné police knih a znají jich naprostou většinu. Je to super koníček, ale já raději filmy :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama